petrmara’s posthaven

V úterý jsem měl možnost s Ivem sedět u jednoho stolu a oba jsme měli na klíně MacBooky, na stole jídlo a takovéto setkání se zpravidla neobejde bez kontroly a testování nových utilitek - obligátní otázka "Co máš novýho?" zazněla i tentokrát a rozhovor se od pracovních záležitostí stočil úplně jiným směrem. Proběhla důkladná kontrola ikonek v Docku a hlavním menu, chvilka diskuze o GTD a iCalu a nakonec polemika o tom, proč je lepší používat offline čtečku místo online Google Reader. Osobně preferuji Google Reader, neboť jsem schopen nové příspěvky číst i z telefonu (Nokia e61), takže v tomto směru volím online verzi. Ivo naopak sází na offline klienta.. OK, proč ne. Ale už nemusí.

Google totiž představil Google Gears - rozhraní, které umožňuje online služby Google provozovat offline na počítači. Hrozná věta. Ale abych to vysvětlil, prostě a jednoduše si můžete například u RSS čtečky stáhnout veškeré kanály k sobě do počítače a listovat jimi, i když jste bez připojení na internet. Jak by řekl Borat, "very nice!"

Ukazuje to taky novou cestu Google? Od nepaměti nás masíruje online verzemi svých aplikací, aby nám nyní nabídl možnost si data stáhnout a v rámci Firefoxu (nebo Flocku) s nimi pracovat kdykoliv. Celé to funguje tak, že si stáhnete doplněk pro zmíněný prohlížeč a následně se v menu Google Readeru objeví položka "Go Offline". Po kliknutí dojde ke stažení dat do počítače a vy se můžete nerušeně třeba v letadle probírat stovkami článků, které se vám v RSS čtečce nahromadily.

Pokud se nepletu, Gears nyní fungují pouze u Google Reader, ale asi nic nebrání tomu, aby stejným způsobem v budoucnu fungovaly i u kalendáře, Gmailu nebo třeba Google Docs... to bude mazec...

A když už tu probírám online a offline svět, řešil jsem teď ještě jeden zádrhel. Už asi tři týdny chci napsat na blog příspěvek o využití Flickru pro jiné účely než jsou fotky přírody, přátel a každodenního života. Na toto téma jsem četl skvělý článek v knize Lifehacker's 88 Tech Tricks to Turbocharge Your Day, kterou jsem si před pár měsíci koupil na Amazonu. Před dvaceti minutami jsem ji potřeboval fyzicky lokalizovat v bytě a zmíněný článek si přečíst a citovat zde. Nenašel jsem ji. Někde tu je, ale čert ví kde. Jako nejjednodušší cesta se jevilo nalézt na rapidshare.com ebook verzi, stáhnout ji a nalézt článek ve tomto PDF. Zabralo mi to i se stažením asi 60 sekund. Jasně, není to košer, ale když už mám verzi v podobě atomů oficiálně koupenou, od celníku zkontrolovanou a kdesi zahrabanou v bytě, tak to snad není takový prohřešek.

BTW, co preferujete online nebo offline? Atomy nebo Bity? Volím Online a data v podobě Bity. Atomy zabírají moc místa, nedá se v nich vyhledávat a když už je teď všechno (a všichni ... viz například nový klip Linkin Park) tak hrozně zelené, tak jsou taky neekologické...

Včera se mi konečně podařilo dostříhat Digit 11. Tentokrát jsme se zaměřili na Google, i když podle novinek, které tahle firma chrlí, bychom to mohli dělat v každém díle :). Enjoy!

Aktuálně finišuji články o Apple TV, jejichž součástí je i video s postupem, jak se do této hračky dostat. Než vyjde další pokračování článku o tomto multimediálním centru od Apple (recenze na MujMacu - Apple TV - pro koho to, k čertu, je?), mohu vám alespoň nabídnout zmíněné video, které jsem natočil u kamaráda (moje televize si s Apple TV moc nerozumněla). Bohužel jeho komentáře byly důvodem, proč je celé video bez zvuku. Věřte mi, je to tak lepší.. a zde je to to "němé video":

Pokud tenhle blog občas navštívíte, asi pro vás není překvapením, že jsem zastáncem GTD (tedy Get Things Done řešení od Davida Allena), které mi v rozumné míře pomáhá stihnout to, co potřebuji, zapomenout to, co chci zapomenout, a udržet přehled nad všemi projekty, do kterých jsem namočen.

I když GTD považuji za to nejlepší, co se dá v rozumné míře v oblasti timemanagementu vymyslet, být stále 100% GTD pozitivní se jeví jako nelehký úkol. Člověk občas sklouzne z cesty a pak potřebuje lehké postrčení, aby si zase udělal pořádek a vrátil se do těch správných kolejí. Tímto pomyslným postrčením by mělo být uvedení aplikace OmniFocus, která je nyní v podobě betaverze rozesílána členům mailinglistu (už se nemůžu dočkat), jež je zaměřen na tuto aplikaci.

OmniFocus vychází z úspěšného Kinkless GTD, o kterém jsem psal na MujMacu v rámci seriálu o Timemanagementu v Mac OS X. Ovšem kGTD byl vyroben v OmniOutlineru za pomoci sady Apple Scriptů, což není špatné řešení, ale někteří uživatelé reportovali nepříjemné chyby, které tvůrce nebyl schopen flexibilně opravit. To by u Omni Group mělo být minulostí a i z videa je vidět, že OmniFocus by mohl být "final solution" pro GTD pozitivní.

A když už píšu o GTD, mohlo by se vám hodit dát si na plochu svého počítače jeden z těchto wallpaperů:

http://anabubula.com/node/22

http://anabubula.com/node/37

... a pokud netušíte, o čem jsou předchozí odstavce, mrkněte na článek o kGTD, kde v úvodu vysvětluji, o čem GTD je... a ještě detail, OmniFocus je Mac only.

Když jsem zde psal o Tvítru, zmínil jsem jej jako jednu z možností mikroblogingu, tedy psaní krátkých výstižných zpráv místo publikování obsáhlých textů s omáčkou okolo. Není čas, čas jsou peníze, čtenář se chce dostat rychle k obsahu a hurá na další blog. Rozplyzlé odstavce jako tento mohou být za nějaké čas absolutně nežádoucí, kdo by to taky četl, že. Ale k věci.

Příkladem mikro blogu je Tumblr, který funguje jako soukromý deník s možností publikování videa, fotek, krátkých textů, citací, diskuzí a odkazů. Maximálně jednoduché rozhraní a mikroposty, podobně jako u tvítru. Cílem je mít vlastní web s možností jednoduše si přidat cokoliv, co vás na webu zaujme.

Čeká nás budoucnost, kdy grafomani přijdou o širokou obec čtenářů, protože omáčka nebude důležitá, ale k jádru pudla se budeme muset dostat v první větě příspěvku?

Nošení stativu s sebou při focení patří z mého pohledu k záležitostem, kterým se snažím výhnout (stačí batoh s několika objektivy na zádech). Přesto se člověk dostane do situace, kdy by se mu stabilnější základna hodila.

Pak je potřeba se při focení buď dobře opřít a udržet delší čas, nebo položit foťák na batoh (nebo pytlík s fazolema/rýží), který použijete jako stabilizátor. Dalším dobrým (a sakra starým trikem) je použítí šňůřy přiděláné ke šroubu, který je umístěn v závitu fotoaparátu. Na provázek pak stačí stoupnout a napnout jej a máte stabilní držení přístroje. Respektive určitě stabilnější než při držení z ruky.

Vyšší level tohoto triku je provázek použít jako smyčku, na které stojíte oběma nohama. Šance na pořízení nerozmazané fotky se rozhodně zvýší. Pokud nevíte, kde v rychlosti sehnat šroub určený pro závit fotoaparátu, a přitom máte stativ, zkuste použít sundavací plošku, která je zpravidla součástí stativu a slouží k rychlému nasazení/sundání fotoaparátu. Trik přejat z instructables.com.

Při raním kontrolování nových článků jsem narazil na dvě zajímavé věci - jednak na skvělý produkt Keyport, který vypadá jako rozumné řešení problému se svazkem klíčů. Už aby se něco podobného dalo koupit u nás.

Znáte Moleskine? To jsou takové ty malé !papírové! diáře, které používal i Hemingway. U nás nejsou tak populární (zatím) jako v zahraničí, přesto se jedná o luxusní papírový zápisník/diář. Jediný problém je, když si něco podobného pořídíte, ale neumíte psát. Respektive umíte si ručně udělat poznámku, ale už ji nepřečtete, což je můj případ. Ručně psané poznámky jsou pro mě zpravidla nerozluštitelné, takže můj Moleskine má v sobě pár zápisků, které bohužel nejsem schopen rozklíčovat (ještě že existuje klávesnice a zařízení, která s ní umí spolupracovat). O to větší mi udělalo radost, když jsem narazil na postup, jak z Moleskine diáře udělat externí přenosný pevný disk. Skvělá zábava na prodloužený víkend... už se těším!

Včera jsem strávil večeři s kamarádem Honzou v Dejvické hospůdce U pětníka (Svíčková se šesti, mňam mňam) a součástí diskuze byly i knížky včetně těch zaměřený na osobní růst (aka GTD od Allena - v září bude mít seminář v New Yorku, necelých 600 dolků za den). Shodou náhod jsme se dostali k Anthony Robinsovi, což je ve zkratce řečeno "trenér" - nenaučí vás cvičit, posilovat nebo zlepšit vaše kung-fu, ale poradí vám, jak si "srovnat život". To v případě, že na jeho couching máte, pokud ne zkuste nějakou z jeho knih nebo audiobooks. A abyste věděli, o kom mluvím, mrkněte na TED talks, sice vás to bude stát 20 minut života, ale energie čišící z tohodle člověka je neuvěřitelná. Mimochodem TED (ideas worth spreading) jako portál stojí určitě za časovou investici, hodně zajímavý řečníci s netradičním pohledem na svět a navíc si vše můžete stáhnout jako podcast do iPodu.

Blogged with Flock

Všimli jste si toho? Toho zkracování? Nevím jak vy, ale mě poslední dobou dělá problémy koukat na tříhodinnový film, film s délkou devádestát minut je ještě skousnutelný, ale taková epizoda Heroes se svými 40 minutami je tak ideální svou délkou pro udržení pozornosti. A co takové YouTube - když mi někdo pošle odkaz na video, které má více jak dvě minuty, tak si říkám, jestli má smysl tak dlouho koukat na nějaký filmeček.

A to nemluvím o blogování a čtení článků - článek na více stránek je pomalu mission impossible (přečíst, nikoliv napsat, to je otázka pár úhozů) a metoda rychločtení přijde vhod, aby člověk zjistil obsah a přitom neřešil každé slovíčko. Už jenom tenhle post začíná být celkem dlouhý. Na dnešní dobu...

Máte to taky tak? Nebo tento posun vnímám sám? V každém případě asi úplně sám nebudu, o čemž svědčí i nástup služby Twitter, což je v podstate mikro-blogovací systém, kde uživatel může zapsat příspěvek dlouhý maximálně 140 znaků. Twitter badge najdete na pravé straně tohoto blogu a můj profil je na twitter.com/petrmara. Tato služba mě před pár týdny, když jsem o ní četl na každém druhém zahraničním blogu, nechala celkem chladným, ale na druhý pokus se jeví jako zajímavá a celkem zábavná. Klasická Web 2.0 sranda, jednoduchá, nekomplkovaná a spojuje uživatele.

Utekla mi šance spustit český Digg i Del.icio.us, tak bych rád spustil první český Twitter :-) Proto hledám programátora/y se zájmem o Web 2.0, který by se chtěl na českém klonu podílet (vývojáře z Lombarda mám totálně zasekaný a tímto způsobem mohu najít někoho nového i další projekty). A vzhledem k tomu, že trendem je ukázat karty a nic neskrývat, neřeším to potajnu, ale rovnou to tímto způsobem roztroubím do světa:

Proč do toho jít?

- zkusit svoje možnosti

- zahýbat českým netem

- buď na tom jednou vydělat (reklama či prodej - férový podíl 50:50), nebo to aspoň zkusit

Co vám slibuju?

- nadšení, zábavu, práci

Cílem je postavit český klon vycházející z Twitter.com, udělat kolem toho humbuk a dokázat, že i v Čechách může vzniknout dobrý klon (když už to není originál s vlastním nápadem). Pokud bude spolupráce fungovat, můžeme vymýšlet další projekty aka W2.0.

Hledám někoho, koho to bude primárně bavit, pokud jsi to ty, dej vědět, email zde na blogu určitě někde najdeš. A omlouvám se za délku tohoto příspěvku, překročil jsem délku, já vím :).

technorati tags:twitter

Blogged with Flock

Má cesta do Říma dopadla bez větších problémů (pokud nepočítáme provětranou platební kartu, opožděný odlet a místo odpočinku spíše větší vyčerpání). Na MujMacu jsem se celé akci věnoval v samostatném článku a sem na blog si dám alespoň videa z otevření obchodu v Londýně před pár lety a to z letošního v Římě. Na tom z Říma se v pár záběrech mihnu, když si odnáším jedno z tisíce triček.

Takto to vypadalo v Londýně:

A takto v Římě:

V Apple Storu jsem hledal alespoň nějakou zajímavou upomínku na celý den, kterou jsem bohužel nenašel, tak jsem si musel pořídil AirPort Extreme, který si vzhledem k možnosti připojení více disků přes USB hub nemohu vynachválit. Jen co dotestuji Apple TV (rozebírání je natočeno!), tak bych mohl napsat recenzi na MůjMac. Pokud hledáte na domácí síť či kancelář router, který umí zpřístupnit data z více disků všem na síti, Airport Extreme je rozdhodně funkční řešení s jednoduchým ovládáním.

Ale zpět k Římu. Když jsme s Evou odjížděli z obchodu zpět do centra města, jeli jsme s příjemný taxikářem (stále se smál a neuměl anglicky, ale zvládal dobře počty :)) a v jeden okamžik se na mě Eva podívala a řekla něco v tom smyslu:"Otevření Apple Storu bylo celkem fajn, ale nepochopím, jak do toho můžeš tolik investovat?"

Když se na to podívate z racionálního pohledu, jedná se opravdu o zcela nelogickou cestu - letenka, ubytování, taxi, doprava, jídlo a další vás v takové situaci přijdou na slušnou sumu, za kterou byste si mohli koupit zájezd k moři na 10 dnů s partou turistů vesele po přistání letadla zatleskat, potkávat se denně v boji o volná lehátka na pláži a diskutovat na téma česká politika při ochutnávání zbytků vepřového řízku. Místo toho máte 3 dny v Římě, kde se ženete na otevření obchodu jakési firmy, dostanete jedno z omezené série triček, abyste pak napsali článek a natočili nějaké video. Příjem několikanásobně pod úrovní výdajů a finančně si celý výlet neodůvodníte.

Tím, že uvídíte něco, co není dostupné každý den a na co ostatní nahlížejí jako na určitou formu šílenství, se již výlet dá svým způsobem odůvodnit. Když samozřejmě přijmete to, že nejste úplně normální a děláte šílené věci (pod tím pojmem si osobně představuji více nestandardní záležitosti, ale pro určitou skupinu lidi, a u nás relativně velkou ,je i toto šílenství a něco, do čeho by nešli)...

A o tom to přece je! Dělat věci nestandardní cestou, jiným způsobem, vyhnout se té vyšlapané cestě... Prostě se rozhodnout a udělat to (Just do it - Nike). Být bláznem (Stay hungry, stay foolish - S. Jobs) a nebát se toho. Takže ano, jsem blázen. A hrozně rád! Tím, že tuhle nálepku přijmu se de facto dostávám do situace, kdy můžu relativně cokoliv a okolí to přijme, protože "to je přece ten blázen" :) A blázni prostě musí dělat šílené věci. Takže do čeho půjdeme teď? Natočit digit při seskopu padákem? Nebo nějaký cyber-implantát? Musím to promyslet....

Otázka Evy mě na chvíli dostala do stavu, kdy jsem se opravdu zamyslel (opravdu na chvíli). Pak jsem toho radši nechal, došel jsem k výše uvedeným závěrům a z mého obličeje zmizel stav zamyšlení a přešel v lehký úsměv. Člověk si prostě musí najít důvod, proč něco udělal. Teď už ho mám i já.