tag:blog.petrmara.com,2013:/posts petrmara's posthaven 2021-08-17T12:10:14Z Petr Mára tag:blog.petrmara.com,2013:Post/701776 2014-06-09T07:51:24Z 2018-09-01T00:39:23Z Paleo přístup po čtyřech letech.. a o důležitosti hranic

Skoro se mi nechce věřit, že je tomu již čtyři roky, kdy jsem začal řešit zdravotní problémy pomocí Paleo / lowcarb přístupu. A jak jste si asi všimli, poslední měsíce jsem moc nekomunikoval a zaměření na rodinu (dvě děti) a práci/cestování si vybrali svou daň v podobě komunikačního embarga na tomto blogu. Priority byly a jsou aktuálně trošku jinde, přesto jsem vás chtěl informovat o průběhu mého několikaletého experimentu a zvolil jsem k tomu formu videa - tentokrát s Jardou Homolkou, kde jsme se vedla Palea a nízkosacharidové diety rozpovídali i o důležitosti limitů a hranic. Ačkoliv všichni chceme být zdraví a mít neomezené možnosti, občas to může být na škodu. 

Teď jsem měl možnost si užít situaci, kdy jsem plně zdráv a zároveň jsem mohl opustit vody definované zmíněným dietními přístupy. A o tom, jaké to mělo následky, se dozvíte v 12. epizodě podcastu Bistro Digital.

Hodně zdraví!

Petr



]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/495653 2013-04-26T08:16:12Z 2018-01-15T11:15:29Z Články o iPad / iPhone z Forbesu ke stažení

Od začátku tohoto roku mám možnost příspívat do Forbesu a pokud vás zajímají témata, na která se zaměřuji, můžete si mé články stáhnout zdarma v PDF. Další budu postupně doplňovat.


]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483355 2012-11-12T06:20:00Z 2013-10-08T17:04:58Z Paleo rovná se placebo? Aneb kde se Fórum zdravé výživy může mýlit
Pokud trochu sledujete dění kolem stravování, asi jste si všimli toho, že paleo a ketogenní dieta se párkrát mihla médii (článek v Respektu a pořad v ČT24) a Fórum zdravé výživy na dietu zareagovalo malinko útočnějším tónem, než bych očekával, tak mi nezbývá, než přidat vlastní reakci.

Jen rychlý update z hlediska mého stavu:

  • Kompletně bez jakýchkoliv léků na ulcerózní kolitidu - vysadil jsem je před pár týdny (Pentasa, Salofalk), upřímně, toto není rozumný tah, ale v rámci experimentu jsem se rozhodl vyzkoušet, zda dokážu fungovat bez nich. Toto prosím nedělejte/nezkoušejte, není to nic, co bych doporučoval, korektní cesta je dostat se do remise a brát i výše uvedené léky, které oproti původní léčbě mají minimum vedlejších účinků a mohou remisi prodloužit.
  • Za pár týdnů tomu bude rok, kdy jsem kompletně v remisi a bez biologické léčby, imunosupresiv a kortikoidů.

  • Jsem schopen pracovně zvládat mnohem větší zátěž, než dříve - hodně v posledních měsících cestuji (to u mě dříve zpravidla vyvolalo relaps) a to jak po Evropě od Velké Británie po Itálii, tak jsem zvládl i dvě návštěvy Egypta, týdenní pobyt v Indii (!) a Dubaji. Až na občasné "podvádění" a zkoušení, jak mé tělo reaguje na původní stravu se držím plánu - tzn. Paleo v kombinaci s minimem sacharidů. 
  • Pracovně nejnáročnější období mého života, cestovaní, i vyšší úroveň stresu, na druhou stranu určitě nejuspokojivější práce, kterou jsem kdy dělal. 
  • Váha stále kolem 80 Kg - 82 Kg, cca 10-12 procent podkožního tuku, přestože jediný sport, kterému se nyní věnuji, je chůze a hraní si se synem.

  • Jediné, co aktuálně "beru" jsou probiotika. Jednou jsem musel nasadit antibiotika na střevní problémy po cestě ze zahraničí. Ani tato situace nevyvolala relaps a návrat nemoci. 

A abych vás dostal do obrazu posledních dnů, zde jsou odkazy:

Článek na Fórum zdravé výživy (včetně screenshotů z Respektu) reagující na text z Respektu
http://www.fzv.cz/fzv/aktivity/clanky/zajimavosti/310-dalsi-rizikovy-faktor-pro-nase-zdravi-pomylene-clanky-o-dietach-i-v-casopisech-ktere-se-povazuji-za-seriozni-zdroj-informaci.aspx

První článek na Forsapi od p. Kohouta - v podstatě totožný s tím výše uvedeným
http://www.forsapi.cz/poradna/paleo-dieta-reakce-na-clanek

A má reakce a reakce p. Kohouta
http://www.forsapi.cz/poradna/paleo-dieta-reakce-na-clanek

Pořad v České televizi - pořad Tep
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10315080042-tep-24/212411058130017/video/

A níže najdete mou druhou reakci v podobném duchu, jako ji uvedlo Fórum zdravé výživy:

Vážený pane Kohoute,

děkuji za vaši reakci, pokusím se jen doplnit můj pohled, který asi z mé původní reakce nebyl zřejmý (je vysvětlen více v článcích, na které odkazuji).

V době relapsu, kterým jsem procházel, jsem nasadil Paleo stravu kombinovanou s ketogenní dietou, tzn. vyřadil jsem řadu potravin (viz můj předchozí text) a sacharidy snížil na cca 50 gramů. V těch 50 g jsem denně mel trochu ovoce (zpravidla zralý banán, navíc tepelně upravený) a nebo vařenou zeleninu (mrkev a podobně). Zbytek opravdu tvořil především tuk a bílkoviny (bílkoviny v rozumné míře - souhlasím s tím, že vysoký příjem bílkovin je nebezpečný). Až po zlepšení jsem začal přidávat zeleninu (tzn. v posledních měsících), kdy jsem byl bez kortikosteroidů, biologické léčby či imunosupresiv. Ale cca 18 měsíců má strava byla jenom ketogenní s minimem sacharidů. "Přežil jsem to" a nyní jsem bez jakýchkoliv léků a stále v remisi.

V mé předchozí reakci jsem se snažil vysvětlit, co Paleo je, ale jak vidíte výše (nebo v odkazovaných článcích), můj postup byl kombinován s podle vás "extrémním přístupem" z hlediska ketogenní diety. Tím zřejmě došlo i k protimluvu, který uvádíte ve své reakci. Pevně věřím, že toto můj postup vysvětluje lépe a že v mé reakci již nenacházíte body, které si protiřečí, pokud ano, rád se pokusím dovysvětlit.

Co se placeba týče, pojďme si přesněji rozebrat, co se stalo a jak by muselo placebo zafungovat:

Cesta A
Stravuji se podle vašeho doporučení, má strava má dostatek sacharidů, jím netučná masa (což je opravdu způsob, kterým jsem se stravoval). Přesto, že se stravuji takto dobře a podle obecných doporučení ulcerózní kolitida se u mě objevila a během několika let jsem byl nucen podstoupit řadu léčeb, které jsem uvedl výše. Když jsem poprvé dostal Humiru (biologickou léčbu, pozn. pro čtenáře), věřil jsem, že konečně mé trápení skončilo. Četl jsem úžasné věci o tom, jak biologická léčba pomáhá a opravdu jsem věřil, že toto je konec mého boje s kolitidou a že konečně začnu normálně žít. Z hlediska víry jsem byl opravdu nastaven na to, že biologická léčba je to správné řešení. Co se reakce na stravování týče, stále jsem měl trávicí problémy, navíc má váha se pohybovala mezi cca 95kg až 72kg podle stavu, v jakém jsem se nacházel. Když jím stravu postavenou na sacharidech, začnu nabírat a buďto se musím krotit v jídle, hodně sportovat, nebo akceptovat danou situaci a přibírat.

Cesta B
Kompletní zánět tlustého střeva a vyzkoušení diety, která mi přišla extrémní (kombinace paleo a ketogenní diety), ale přeci jenom jsem v ní nacházel určitou logiku a rozhodl jsem se ji zkusit. Šel jsem proti řadě doporučením, které na vašem webu uvádíte, navíc, jsem podle vás touto stravou způsobil to, že v mém těle došlo k přemnožení hnilobných bakterií, takže mé tělo muselo bojovat nejenom se zánětem tlustého střeva, ale navíc jsem mu podle vás dával ještě více zabrat touto stravou. "Paradoxně" došlo k tomu, že po tom, co jsem dojedl jakékoliv jídlo jsem necítil trávicí problémy, má váha se ustálila na 80-ti kg a procento podkožního tuku se pohybuje kolem 10 - 12 procent. Což jsem u stravy postavené na tuku nečekal. 

Abych to shrnul - placebo efekt musel bojovat nejenom s extrémní dietou, které jsem opravdu věřil méně, než biologické léčbě, ale navíc ještě musel nejenom nemoc zastavit, ale její chod ještě obrátit a bojovat navíc s přemnožením hnilobných bakterií. To vše mé tělo zvládlo a během 30-ti měsíců mě dostalo do remise, která trvá více než 11 měsíců a do stavu, kdy neberu ŽÁDNÉ léky na kolitidu. 

Pokud se z hlediska pravděpodobnosti na dvě varianty výše podívám, přijde mi přeci jenom pravděpodobnější, že změna stravy je ten faktor, který pomohl. Víra v uzdravení byla větší v první variantě a placebo efekt by v druhé cestě musel bojovat přeci jenom více, než u varianty první. Přesto ale tuto možnost nezavrhuji ji. Považuji ji za nepravděpodobnou, ale samozřejmě možnou. 

A to z prostého důvodu - já, stejně jako vy, nevím, jak toto autoimunitní onemocnění vzniká a jediné, co můžu tvrdit, že z vlastní zkušenost, kterou jsem získal, mě osobně přijde pravděpodobnější, že jsem se vyléčil pomocí změny stravování. A upřímně, ani vy ani nikdo jiný nemůže tvrdit, že to, co jsem podstoupil nemůže fungovat. Neexistuje studie, která by váš argument podpořila. Existují studie, které mohou podpořit vaše doporučení, ale to neznamená, že vylučují variantu, kterou jsem vyzkoušel já. Upřímně, toto je reakce, kterou bych očekával (respektuje aktuální stav):

Ne zcela vhodně bohužel působí text ve vašem článku:

Nelze vyloučit, že kdyby si daný pacient například ovázal levé koleno červenou nití, třikrát denně obešel dům a vzýval různá božstva, došlo by k podobnému výsledku.

Nelze to určitě vyloučit, ale kolik pacientů jste již pomocí červené nitě vyléčil? Dostali se z podobné situace jako já? A kolik udělalo stejný pokrok jako já pomocí doporučení, která uvádíte?

Pokud přesto placebo teorii věříte více, než změně stravování, proč není tato léčba více využívána? Pokud má takové účinky, určitě je to levnější a šetrnější varianta, než finančně náročná léčba pomocí léků. 

Netvrdím, že to, co jsem udělal je léčba pro každého, jen se snažím respektovat, že možná každý pacient, každý člověk má určité předpoklady k tomu, co mu z hlediska stravy dělá a nedělá dobře a je sice hezké, že studie, které uvádíte, doporučují pacientům vyšší příjem sacharidů, ale pokud takto začnu jíst a po týdnu se necítím zdravotně dobře, opravdu se mám držet vašeho doporučení, nebo se stravovat tak, abych se jednoduše cítil dobře? 

Pokusím se vám dát jiný pohled na to, proč tato strava zafungovala:

Paleo je, jak jsem vám psal již dříve, postaveno na pokud možno čerstvých, neprůmyslově zpracovaných potravinách a na vyřazení těch potravin, které mohou vyvolat nesnášenlivost. Není to pojídání syrového masa ani o změny vizáže do podoby pračlověka. Ta myšlenka je opravdu jednoduchá. Podobného cíle jste schopen dosáhnout pomocí testu protilátek IgG či IgA, jak jste uvedl ve svém textu a je to samozřejmě jedna z cest, otázkou je, zda stoprocentní. V každém případě pokud člověk nasadí paleo na pár týdnů a zjistí, že se cítí lépe, pravděpodobně jedna ze složek potravy mu pravděpodobně přitěžuje a tím pádem i tělo musí vedle například nemoci řešit i tento stav. Z mého pohledu mi Paleo pomohl právě v tom, že jsem např. přestal jíst pečivo a přesto, že nemám celiakii či alergii, cítím se lépe. A zároveň poznám (nejenom na trávení, ale kompletně na tom, jak se cítím), pokud např. na dva dny zkusím pečivo do stravy přidat.

Co se týče ketogenní diety, zde je více pohledů. Osobně jsem vycházel z práce rakouského Dr. Wolfganga Lutze a jeho knihy Life Without Bread, který tímto způsob v druhé polovině 20. století léčil pacienty řady civilizačních chorob. Nebojte, není to šarlatán, jen jako lékař tento postup (omezení sacharidů) praktikoval několik desítek let se zajímavým úspěchem (mě rozhodně přijde zajímavý). Nepovažoval za správnou teorii Dr. Ancel Keyse o nebezpečí tuku (Seven countries study), která samozřejmě ovlivnila to, jakým způsobem se dnes stravujeme a jak low-fat potraviny zaplavily celý (západní) svět. Naopak, problém v tomto způsobu stravování viděl v tom, že velké množství sacharidů dává lidské hormony mimo rovnováhu a tím dochází k nemoci - zde byl na vině samozřejmě především inzulín. A tento problém řešil právě tím, že omezil sacharidy na cca 72 gramů denně. Je toto více nepravděpodobné než vaše teorie s placebem? Nebo je to méně nepravděpodobné? 

Přesun k vysokosacharidovému stravování můžete vidět kolem sebe a nezdá se mi, že by zdravých (a štíhlých) lidí přibývalo. Mimochodem, v časopisu Respekt, který původním textem kritizujete, vydal text i na téma cukru, pro případ, že byste chtěli reagovat, zde je odkaz.

Samozřejmě existují i další teorie, ke kterým Dr. Lutz neměl přístup, vzhledem k tomu, že tento postup praktikoval již před cca 40 - 50-ti lety. Jak jste sám uvedl, ketogenní dieta je zajímavá v tom, že přepnutí organizmu z využívání glukózy jako paliva využívá tuk/ketony a tím zároveň dochází k jiným procesům v mozku, což pomáhá např. u pacientů s epilepsií. A zde je zajímavý pohled, pokud tuto změnu dáte dohromady s aktuálními výzkumy o spojení a vzájemném ovlivňování mozku a trávení - tzv. "Brain - gut axis". A nemůže právě ketogenní dieta tím, jak vedle inzulínu, samozřejmě, ovlivňuje i práci mozku, zároveň ovlivňovat i mikroflóru a trávení, jako takové? Moc hezký text na toto téma vyšel tento listopad v Nature (nepojednává o ketogenní dietě, ale právě o vzájemném ovlivňování mozku a trávení ale i psychiky):

http://www.nature.com/nrmicro/journal/v10/n11/full/nrmicro2876.html

Čili nakonec by toto mohla být práce mozku, ale na trochu jiné úrovni, než postavené na víře a placebu. Opět, je to teorie, asi zde nevyřešíme, kdo má pravdu, ale upřímně, pro mě byl v tomto případě důležitější výsledek. Nejzajímavější na ketogenní dietě je ten fakt, že když se na ní adaptujete, vaše tělo a především mozek, opravdu funguje subjektivně jinak. U mě to konkrétně znamená, že se dokáži lépe koncentrovat, soustředit se na to, na čem pracuji a i lépe fungovat pod tlakem / ve stresu. A když je k tomu bonus v podobě stabilní váhy a omezení pocitu hladu, tzn. můžu se najíst tak, jak mé tělo potřebuje, nepřijde mi to vůbec jako špatná cesta.

Od Fóra zdravé výživy bych očekával nadhled a (ano) kritický, ale na reálných základech a důkazech postavený názor, který dokáže respektovat to, že když něco nevím, jsem schopen zvážit i jinou variantu (nebo možná ze své pozice iniciovat studii, která vaše důkazy podpoří). Pokud je cílem FZV informovat čtenáře o výživě, pak byste na stránkách spíše měli uvést, co Paleo doopravdy je (eliminační dieta, která není postavena na přejídání se masem) a vysvětlit, co to je ketogenní dieta a kde se například používá. Článek, který jste publikovali, mi spíše připadá jako hon na čarodějnici a strašáka, který nezapadá do běžně platného schématu, než jako snaha o objektivní pohled. 

Pro doplnění, zde je literatura, kde jsem se inspiroval a podle webu autorů a reakcí čtenářů najdete více pacientů, kterým změna stravy pomohla:

http://www.amazon.com/Life-Without-Bread-Low-Carbohydrate-Diet/dp/0658001701

http://www.amazon.com/Art-Science-Low-Carbohydrate-Performance/dp/0983490716/ref=sr_1_2?s=books&ie=UTF8&qid=1352034013&sr=1-2&keywords=volek+phinney

http://www.amazon.com/Art-Science-Low-Carbohydrate-Living/dp/0983490708/ref=sr_1_1?s=books&ie=UTF8&qid=1352034013&sr=1-1&keywords=volek+phinney

http://www.amazon.com/Paleo-Solution-Original-Human-Diet/dp/0982565844/ref=sr_1_1?s=books&ie=UTF8&qid=1352034045&sr=1-1&keywords=paleo+robb+wolf

UPDATE 21.11. 2012
Toto je reakce na text pana Kohouta:

Vážený pane Kohoute,

mým cílem bylo vysvětlit to, co paleo je, co je ketogenní dieta a popsat jak jsem postupoval a proč se domnívám, že placebo není jediné možné vysvětlení. To, co mě k článku popudilo byla neakceptace jiného vysvětlení, než je zmíněné placebo a to, že celý postup byl přirovnáván k: “Nelze vyloučit, že kdyby si daný pacient například ovázal levé koleno červenou nití, třikrát denně obešel dům a vzýval různá božstva, došlo by k podobnému výsledku”.

Neočekávám, že lékaři budou svým pacientům doporučovat postup, který jsem nastínil, stejně tak si plně uvědomuji, že špatné pochopení toho, co zde předkládám, může mít pro pacienta nepříjemné důsledky (stejně jako západní strava postavená na fast foodech, například). To, co mě mrzelo, byla nulová akceptace jiného pohledu a degradace jiné cesty. A samozřejmě nerespektování toho, že nikdo z nás neví, co je příčinou autoimunitních onemocnění, tudíž je i hledání léku v úrovni hypotetické, nikoliv zcela přesné a definovatelné. 

Nepochybuji o tom, že se svým pacientům snažíte pomoci a nedovolil bych si toto znevažovat. Pokud se Vás můj příspěvek dotkl a berete jej jako urážející, pak mě to mrzí, toto opravdu nebylo mým cílem. 

S pozdravem 

Petr Mára
]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483360 2012-07-27T06:42:21Z 2018-09-20T18:35:29Z Dva roky poté - Lowcarb/Paleo experiment Pokud vás ještě nepřestala bavit moje bitva s větrnými mlýny (média a obecné, zažité pravdy) a zároveň vás zajímá, jak pokračuje můj stravovací experiment po dvou letech, mám pro vás rychlý update. 

Naposledy jsem psal začátkem roku, kdy se mi podařilo kompletně z léčby vyřadit kortikosteroidy, imunosupresiva a biologickou léčbu. Tento stav se naštěstí nezměnil a já jsem po celou dobu zůstal v remisi bez potřeby navštívit nemocnici nebo vracet jakýkoliv z výše uvedených léků do mého života. Co se stravování týče, držím se stále Paleo / Lowcarb experimentu a tuky stále tvoří hlavní složku toho, co jím. I přesto, že činí cca 60-70 procent příjmu energie, neomezuji se v jídle, tak váha zůstává na 80 Kg / podkožní tuk kolem 10 %, když chci s váhou jít nahoru, potřebuji zvýšit příjem sacharidů. To vede k tomu, že jednak vystoupím z ketózy a metabolismu začne preferovat glukózu jako primární palivo, jednak se dostávám do situace, kdy v průběhu dne cítím výkyvy hladu (reakce inzulínu na přijaté cukry) a dochází k neustálé potřebě jíst něco sladkého. A to mi absolutně nevyhovuje z pohledu toho, jak se cítím.

Zajímavé je, že to, co jsem bral primárně jako extrémní způsob stravování, který dodržuji proto, abych se uzdravil, ale vnitřně mi to spíše připadalo jako omezení, dnes cítím obráceně. Strava, která má hodně tuků (těch správných tuků), normální porci bílkovin (takže se nepřejídáte masem) a minimum sacharidů (cca 50 gramů, především zelenina, lesní plody, trochu ovoce), mi sedí úplně nejlépe. 

A protože obecná představa je, že Paleo = jíst syrové maso a chovat se jako pračlověk a Lowcarb = překyselení organizmu a pravděpodobně brzké úmrtí, protože přece tělu nedávám dostatek energie z cukrů, rozhodl jsem se společně s Jirkou Zemanem na toto téma natočit společný podcast a trochu vysvětlit, kde je rozdíl mezi Paleo a Lowcarb a jaké nesmysly občas na toto téma můžete slyšet.


A ještě pár detailů k posledním šesti měsícům:
  • Nebylo potřeba zvyšovat dávku léků
  • Celou dobu jsem v remisi, tzn. nemoc nepropukla
  • Zkoušel jsem projít několika situacemi, které v historii zahájily relaps a zhoršení - cestování bylo jedním z těch faktorů, který mi zrovna nepomáhal, časový posun, jiná strava a podobně - naštěstí jsem přežil návštěvu jak USA, tak především Egypta (tohle pro mě vždy znamenalo začátek relapsu) a snad stejně přežiji i Indii a Egypt v září)
  • Pomalu zkouším sport - i fyzická zátěž je prvek, který historicky pro mě znamenal zhoršení (fyzický stres) - test v ringu dopadl dobře :) a stejně tak první pokus jít si zaběhat.
  • Zdravotní prohlídka skládající se z cca sedmi vyšetření také dopadla dobře a já u leteckého lékaře získal povolení vyskočit z letadla. Už jen protnout volný čas se správným počasím. Uvidíme, jak hladina stresu před výskokem zamává s mým zdravím.
Pokud jsem se něčemu za ty dva roky naučil, je doopravdy klíčové najít, co z hlediska jídla vyhovuje mému tělu (což se může lišit pro každého z nás) a toho se držet. Z mého pohledu také věřím tomu, že z hlediska váhy a hubnutí hraje větší roli to, co jíte, než to, jak moc se hýbete. 
]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483362 2012-03-19T15:52:00Z 2013-10-08T17:04:58Z bistro digital #2 - s Jardou Homolkou o SPOKOJENOSTI

První setkání s Jardou bylo o řadě různých témat, druhý díl jsme pojali trochu více specificky a zaměřili se na SPOKOJENOST. Jste spokojení? A co to vlastně znamená?
Těším se na reakce. Bistro digital je dostupné i v iTunes (věřím, že během pár hodin v sekci Podcasty) a i v podobě RSS (video a audio verze):

http://podcast.petrmara.com/bistrodigital_audio.xml

http://podcast.petrmara.com/bistrodigital.xml

 

Video přímo na Vimeo:

https://vimeo.com/38579514]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483375 2012-02-27T06:29:00Z 2013-10-08T17:04:58Z Nový podcast s Jaroslavem Homolkou
Asi pro vás není překvapením, že mě podcasting baví a k Digitu jsem postupně přidal Snídaně s Tomášem Hajzlerem a teď mám pro vás další koncept rozhovorů, tentokrát s Jaroslavem Homolkou. Je to naše první společné sezení před kamerou a přesto, že téma ještě hledáme (nebo je možná hodně rozvádíme), narazili jsme na několik myšlenek, které mne zaujaly a budu se k nim muset určitě postupně vracet. 
Jarda má mnohaleté zkušenosti nejenom se sportovním koučinkem, ale i s osobním rozvojem a leadershipem.
Těšíme se na zpětnou vazbu :-)
https://vimeo.com/37323922

]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483378 2012-02-01T09:29:00Z 2017-12-14T08:01:02Z Výsledky 18ti měsíčního Lowcarb/Paleo experimentu

Na téma Paleo stravování jsem již napsal pár článků a vysvětlil jsem hypotézu, na které je Paleo postavené. Ale hypotéza je málo. Když potřebujete prokázat, že něco funguje, potřebujete data. Data a výsledky, které můžete ohodnotit. A o tom se zkusím rozepsat dnes. Pokusím se předložit pár důkazů a výsledků, jak na mě Paleo a lowcarb (ketogenní dieta) zafungovala z pohledu autoimunitní nemoci (ulcerózní kolitida - chronický zánět tlustého střeva). S paleem jsem začal před 18ti měsíci a od té doby jsem si vedl poznámky o tom, co jsem jedl & jak jsem se cítil. Dále jsem si i do historie zpracoval graf toho, jaké léky jsem bral a kdy jsem měl relapsy (to jsou ty okamžiky, kdy se nemoc probudí a vy se snažíte dostat zpět do remise, čili klidového stavu nemoci). Jak podle materiálů uvidíte, opravdu jsem chtěl být zdravý :)

Historie mé nemoci

1998 - mé zdravotní (trávicí) problémy prohlášeny za dráždivý tračník (tzn. něco vám je, nevíme co)

2001 - první pobyt v nemocni, klasické příznaky zánětu střeva, které se následně koloskopií neprokázaly

2005 - po návratu v lednu z USA se zánět rozběhl naplno, cca 3 měsíce pátrání, co mi je, úbytek cca 15 kg, následně diagnóza UC a nasazeni kortikosteroidů v dávce 32 mg (medrol)

2006 - pokus snížit dávku na 16 mg, ale víceméně stále v relapsu

2007 - rozšíření zánětu ve střeva, změna lékaře (docházím do ISCARE, což jsou z mého hlediska absolutní profesionálové a nejlepší místo, kde problémy tohoto charakteru řešit). Plná dávka kortikosteroidů (48 mg) a přidání imunosupresiv (Imuran) a snaha omezit působení imunity, která útočí sama na sebe

2008 - na chvíli pomohlo, ale i tak se relaps opět objevil a opět byl silnější než předtím - zpět kortikosteroidy a vzhledem k mému stavu jsem dostal biologickou léčbu (humira) v rámci klinické studie

2009 - na několik měsíců Humira fungovala úplně skvěle a pro mě asi nejlepší / nejzdravější období posledních let. Bohužel nic netrvá věčně a po relapsu zpět na 48 mg Medrolu a přesun na týden do nemocnice. Další léčba biologickou léčbu (studie Milénium), zabrala na chvíli....

2010 - ...ale historie se opakovala a já byl zpět na kortikosteroidech, další pokus s biologickou léčbou jménem Remicade a ještě jednou dávka Humiry (vyzkoušel jsem celkem tři biologické léčby a nemám šanci ji v budoucnu dostat znovu). Kompletní zánět tlustého střeva (za ty roky se rozšířil z několika centimetrů do celého střeva), zpět kortikoidy a nulová šance dostat lepší léčbu. V červnu začínám s ketózou, nebo chcete-li lowcarb paleo podle knihy Life without bread. Jsem hodně bezradný a medicína toho pro mě už moc nemůže udělat, jen vyoperovat kompletně tlusté střevo, což je stav, kde skončí cca 25 procent UC pacientů. Já jsem tohle řešení nepřijal - z pohledu mě, jako člověka, je potřeba řešit zdroj problému, nikoliv jeho výsledek. Paleo mi z pohledu logiky dávalo největší smysl. První relaps se mi podařilo překonat jen za pomoci kortikoidů (48 mg), bez pomoci dalších léků.

2011 - V průběhu tohoto roku dva relapsy, první "rozehnán" pomocí 32 mg Medrolu, další s dávkou jen 16 mg Medrolu. 

2012 - leden - podařilo se mi dostat na nulovou dávku kortikosteroidů a přesto, že na to tělo zareagovalo relapsem, zvládl jsem tělo srovnat pomocí Asacolu a Salofalku (čili bez kortikosteroidů, imunosupresiv a biologické léčby). 

Poprvé po sedmi letech neberu imunosupresiva, kortikosteroidy ani biologickou léčbu. Aktuálně užívám jen Asacol a občas Salofalk, což jsou léky z hlediska vedlejších účinků a ve srovnání s výše uvedenou skupinou léku, zcela nepodstatné a je to skupina léku, kterou berete před tím, než se vám nemoc rozjede do takového stádia, jako u mě. Pokud chcete vidět výsledky Palea/lowcarb, tak je máte před sebou. Za 18 měsíců se mi podařilo dostat nemoc do lepšího stádia, než ve kterém byla v okamžiku, kdy mi byla oficiálně diagnostikována v roce 2005.

Vyhrál jsem? Jsem kompletně zdráv? Ne, to ještě ne, zatím jsem dokázal z jídla vyřadit tu skupiny, která mému tělu škodila a dal jsem tak tělu šanci, aby se mohlo léčit. Podařilo se mi relapsy léčit nižší a nižší dávkou a ten poslední vyřešit bez kortikosteroidů kompletně. Přesto ještě nemám vyhráno a další roky teprve ukážou, zda lze tento způsob stravování využít i z dlouhodobého hlediska. 

Pro další posouzení mám i výsledky testů mé imunity před paleo a z prosince minulého roku. 12 hodnot bylo na začátku mimo průměr, u druhého testu to byla jediná hodnota (navíc jen v hraniční zóně a týkala se probiotik, které dlouhodobě užívám - Enterol).

Testy 2010

Testy 2011

Co jsem dělal?

Vyřadil jsem z jídla obilí, pečivo, mléčné produkty, bílý cukr a průmyslové potraviny (to je to jídlo, co se prodává v krabičkách či sáčcích v obchodních domech) a rostlinné tuky. Zvýšil jsem příjem živočišných produktů, především tuků, zeleniny a vajec. Jsem již 18 měsíců v tzv. ketóze, což je stav, když vaše tělo bere energii primárně z tuků (ketonů) a nikoliv z cukrů (glukózy). Denně jím kolem 70 gramů sacharidů převážně v podobě ovoce a zeleniny. Jako doplňky beru volně dostupná probiotika (3x denně) a olej z tresčích jater (1x denně). Piju čaj a vodu, žádné slazené nápoje, občas kafe.

To je v kostce vše, co jsem dělal a jaký to mělo dopad na mé tělo. 

Co z toho, co jsem vyzkoušel, vyplývá?

Věřím tomu, že se liší adaptace nás, lidí, na neolitické potraviny (mléko, obilí, cukr, průmyslové potraviny) a pokud chcete být zdravý, vyhýbejte se tomu, na co nejste dobře adaptovaní. Možná jste v situaci, kdy jste adaptovaní dobře jak na mléko a obiloviny, potom vám nezbývá než pogratulovat. Bílý cukr a to, co se vyrábí průmyslově z mého pohledu škodí každému. Jinak řečeno, když na to jídlo, co jíte, běží v televizi reklama, asi to nebude zdravé :)

Tělo má neuvěřitelnou schopnost regenerace, jen mu nesmíme překážet a zatěžovat ho tím, co neumí zpracovat.

Ketóza je nejefektivnější způsob, jak zhubnout. Nemáte hlad, nepočítáte kalorie a proces shazování tuku není vázán na pohyb. Tělo se samo srovná na váhu, která je pro něj ideální. Zkoušel jsem i klasický způsob hubnutí (posilovna, omezení příjmu energie) a také to jde, jen máte méně energie a musíte fakt makat. Endorfiny jsou fajn a mám pohyb rád a považuji jej za zdravý a přínosný, jen si nejsem jist, zda člověk s nadváhou by si měl jít zaběhat. Věřím, že je zdravější nejdříve shodit váhu ketózou a následně se začít hýbat. Ketóza není totéž co ketoacidóza. Pokud nemáte poruchu metabolismu, ketóza by pro vás neměla být problémem. Pokud poruchu metabolismu máte, klasická strava je pro vás stejně problematická, jako ketóza a musíte řešit omezení z hlediska stravy. Než se do něčeho takového pustíte, celou problematiku nejdříve nastudujte a zjistěte si, jak tělo funguje. Nedělejte něco na základě toho, že si přečtete článek na internetu. Rozhodujte se podle dostupných informací z více zdrojů a pomocí vlastní hlavy. Pokud se z hlediska ketózy bojíte ledvinových kamenů, nekonzumujte vápník - čili mléčné produkty.

Nejsem si zcela jist, zda je ketóza ideální pro silové sportovce, kteří mají vyšší potřebu obnovy glykogenu. Jsou např. běžci, kteří fungují v tomto stavu, u silových výbušných sportů se domnívám, že to může být problematické. Ale o tom bude můj další experiment :)

Tuk není to, co stojí za obezitou. Sacharidy a/nebo kombinace sacharidů a tuků ano. Tuk je nejlepší palivo, které můžete tělu dát (má více než 2x více kalorií, než sacharidy či bílkoviny).

Nevěřím teorii, jež říká, že vyšší příjem tuků = srdeční problémy. Pokud se kouknete na data, ze kterých tato teorie pochází, tak je vám jasné, že je to hloupost. Na srdeční příhody umírají lidé jak s vysokým cholesterolem, tak s nízkým. Toto je velice dobrý článek zobrazující i zdrojová data, ze kterých Keys v 50. letech minulého století vycházel. Lowfat opravdu není zdravá cesta.

Nevěřím na teorii krevních skupin - mám A a jím zcela v rozporu s tím, co bych podle teorie krevních skupin měl. Tuhle teorii mohu doporučit jen těm, co mají krevní skupinu 0 - a těm je doporučeno jíst přesně to, co jím já = paleo.

Nedomnívám se, že bychom všichni měli jíst stejně, nebo že by všichni měli jíst paleo. Ta myšlenka je postavena na jednoduchém základu adaptace a ta se mezi námi liší. Máte lidi s celiakií, stejně tak máte skupinu obyvatel, co nemůže trávit mléčný cukr. Každý z nás by si měl najít vlastní zdravou platformu, která je kompatibilní s jeho tělem. Z hlediska palea se mi líbí přístup, kdy je doporučeno na měsíc vyzkoušet paleo na 100 procent, zjistit, jak se člověk cítí, a následně přidávat různé skupiny potravin a sledovat, co to s vámi dělá a jak na ně reagujete. Tímto jednoduchým způsobem sami přijdete na to, co je váš "zdravý základ" a na co jste adaptováni. Pro mě jeden za zajímavých úkazů bylo i to, že jsem méně nachlazený, lépe spím, minimalizace zažívacích problémů atd. Zároveň ale cítím, že moje tělo reaguje agresivněji než dříve, pokud například zkusím lepek. Funguje to de facto podobně, jako když dlouhodobě bude pít alkohol a tělo si na něj po čase zvykne a vy jej pro navození stejné nálady budete potřebovat více a více. Když ale alkohol na rok vynecháte a pak jej zkusíte, vaše tělo na něj bude reagovat zcela jinak a agresivněji. Ze stejného důvodu já nyní reaguji jinak na lepek či mléko, než dříve, kdy bylo běžnou součástí mého jídelníčku.

Tohle je důvod, proč jím Paleo.
]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483380 2012-01-04T09:48:00Z 2013-10-08T17:04:58Z Paleo, Lowcarb & hype okolo
Poslední dobou si získává Paleo (nebo Paleo dieta) hodně v mém okolí na oblibě a objevuje se řada reakcí. A vzhledem k tomu, že z mého pohledu pomalu dochází k tomu, že se z výše uvedeného termínu stává tak trochu hype a možná i módní záležitost, rád bych zde uvedl pár bodů, proč Paleo dává smysl, proč věřím, že je zdravé a jaké jsou v něm různé směry. Pokusím se být co nejstručnější :-).

Fakta na úvod
  • Odhadem před 10.000 lety se naše strava s příchodem zemědělství mění a novým prvkem je obilí (pšenice, ječmen)
  • Před 9000 lety se objevují první známky využití mléka v potravě
  • Před 7000 lety jsme objevili pivo a víno
  • Sůl se stává součástí našeho jídelníčku před 6000 lety
  • Cukr (stolní cukr) byl objeven teprve před 2500 lety
  • Posledních několik desetiletí - nárůst průmyslově vyráběných jídel (většina toho, co najdete v supermarketu)
  • Před více než 10.000 lety jsme se primárně stravovali masem, rybami, zeleninou, ovocem, ořechy v přírodní kvalitě bez zásahu člověka do výroby jídla. Vše bylo de facto v "bio kvalitě". Zde je důležité zmínit, že nejde primárně o poměr bílkovin / tuků / sacharidů, který se mohl geograficky lišit. 
Při studování domorodých kmenů, které žili tradičním způsobem (lovci / sběrači) do dnešní doby a byly zkoumány se lišilo procento potravy živočišného původu (maso a tuky) a to tak, že z 229 kmenů 
  • u 45 kmenů činila živočišná složka 76 - 100 procent  (např. eskimáci)
  • u 87 kmenů  činila živočišná složka 56 - 75 procent  
  • u 88 kmenů činila živočišná složka 26 - 55 procent  
  • u 8 kmenů činila živočišná složka 6 - 25 procent
  • žádný ze zkoumaných kmenů nebyl vegetariánský
Zkoumané domorodé kmeny (stejně jako náš pračlověk) neznaly naše civilizační choroby (autoimunitní, cukrovka, celiakie, rakovina, srdeční problémy atd.) a obezitu. A i přes primitivní způsob života a nulovou znalost mediciny se někteří dožívali věku 90+.
UPDATE: Zde doplňující komentář - lidé často argumentují tím, že průměrná doba života byla v paleolitu, nebo u zmiňovaných domorodých kmenů nižší, než je dnešní, což je samozřejmě pravda - viz wikipedia, co je ale potřeba si uvědomit, že člověk v dnešní době má mnohem méně možností, jak o život přijít a tím pádem se dožíváme vyššího věku. Otázka by možná měla znít, kolika let by se člověk dožil dnes v případě, že by neměl technologie a medicínu? Chci tím říct, že dlouhověkost je nám dána (viz. Older age becomes common late in human evolution, A Theory of Human Life History Evolution: Diet, Intelligence, and Longevity), ale náš předchůdce měl mnohem náročnější cestu, se stáří dožít, ale nikoliv kvůli stravě, ale kvůli prostředí, ve kterém se pohyboval.
Když si přečtete výše uvedené a zamyslíte se nad tím, co ta čísla říkají, něco je v tom, jak žijeme, špatně. Umíráme na nemoci, které jsme neznali, a většinu našeho jídla tvoří prvky, které náš gen zná pouze několik stovek generací. A buďto věříte, že jsme schopni jako člověk (druh) se v tak krátké době adaptovat na výše uvedené změny (a pak můžeme jíst cokoliv a naše zdraví to neovlivní), nebo to bude ještě pár tisíc (desítek tisíc, stovek tisíc) let trvat a my jsme ta skupina našeho druhu, která náš gen a adaptaci mění, stejně jako se před miliony let měnil náš předchůdce, když začal lovit zvěř. A tato změna sebou nese i následky z hlediska zdraví.
Nechci se tady pouštět do hlubších úvah :) ale tohle jsou informace, které mě zaujaly a pomohli mi změnit přístup k tomu, co jím a zdravotně mi pomohly (více o tom za cca měsíc, držte mi palce :)). 
Proto pro mě Paleo není dieta ani dočasný hype, ale prostě a jednoduše styl, který sedí mému tělu a z mého pohledu respektuje to, co moje tělo vyžaduje.
Lowcarb a další směry
Rozložení příjmu živočišné složky u domorodých kmenů jsem výše uvedl záměrně. Chci tím naznačit, že maso bylo součástí naší stravy a stejně tak se celkem zásadně liší i to, kolik procent maso v našem jídelníčku zabíralo. A to je také důvod, proč Paleo má více směrů, které se liší především v tom, kolik sacharidů je ideálních pro naše zdraví a zda naše zdraví je závislé spíše na kvalitě potravin, nebo na poměru sacharidy / bílkoviny / tuky. 
Já jsem se vydal cestou Lowcarb, čili minimálním příjmem sacharidů a přepnutí těla do tzv. ketózy, kdy tělo bere energii primárně z tuků a nikoliv sacharidů. Tento stav má za následek i váhový úbytek a to je také důvod, proč je tento směr hodně populární také pro hubnutí (a vychází z něj i Atkinsonova dieta). Kombinace nízkosacharidového palea je to, co mi zdravotně pomáhá a v ketóze jsem 24/7 více než 18 měsíců. Rovnou uvedu, že z pohledu medicíny je ketóza spíše brána jako stav nebezpečný a asi nenajdete velkou podporu v tomto "alternativním" stravování. Když se ovšem podíváte výše, tak cca 20% domorodců z výše zkoumaných kmenů byla v ketóze neustále, protože nemělo ve své jídelníčku dostatek sacharidů.
Problém Lowcarb je z mého pohledu především v tom, že je velice obtížné nabrat. Není problém se dostat bez hladovění na 9 - 11 procent podkožního tuku, problém je váhu zvýšit a zde cítím, že potřebujete jednak dát tělu impuls k růstu (fyzická zátěž) a sacharidy (v kombinaci s inzulínem jako růstovým/anabolickým hormonem). A právě zvýšení sacharidů je věc, kterou chci v následujících měsících testovat a zároveň se tak pokus zjistit, zda za mým zdravotním zlepšením stojí ketóza a málo sacharidů, nebo primárně odklonění od pečiva, mléčných produktů a cukru jako takového.
Co je důležité zmínit, Lowcarb není jediná cesta. Je hodně populární mezi těmi, kdo mají zdravotní problémy a těmi, co chtějí zhubnout. Ale Paleo nerovná se Lowcarb. Denní příjem masa se nemusí zvýšit u člověka, který jí Paleo, ale spíše může dojít jen k nahrazení příloh (pečivo, brambory, rýže atd.), sladkostí, dezertů apod. zeleninou a ovocem. 
A pokud zareaguji na Cuketkův příspěvek, který je zcela relevantní a zamýšlí se nad kvalitou surovin, tak Paleo je o kvalitě primárních surovin a člověk zpravidla začne řešit, odkud je maso / zelenina, kterou si koupil a jak získat potraviny, které mají co nejvyšší možnou kvalitu. 
Ale pokud jsem v situaci, kdy bych měl zvolit maso obyčejného původu versus bio kvalitní chléb se sýrem, tak volím první variantu. Na prvním místě je pro mě jíst to, co se nejvíce blíží ideálu než kvalita něčeho, na co nejsem adaptován.
Co říci závěrem? 

Snad jen zopakovat, že Paleo pro mě není dieta, už jen z toho důvodu, že dietu si většinou spojujeme s hubnutím, hladověním, něčím nedobrým a především dočasným. Paleo je pro mě osobně o respektování toho, co jsem. A o zdraví. A to není dočasná záležitost.
]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483384 2011-08-29T08:28:00Z 2018-02-16T10:28:46Z Snídaně s Tomášem Hajzlerem nyní jako podcast
Pokud alespoň občas čtete mé nepravidelné výkřiky na Twitteru, určitě víte, že společně s Tomášem Hajzlerem již pár měsíců točíme videa na témata, která nám jsou blízká. A ačkoliv jsme každý jiný, máme občas odlišné pohledy na stejnou věc, pro mě osobně jsou tato setkání velkým přínosem, neboť mám možnost se na dané téma podívat pohledem někoho jiného, což je vždy obohacující. 

Pokud to i vy vnímáte stejně, ode dneška můžete stahovat všechny epizody přímo jako podcast (RSS), nebo přes iTunes (pátá epizoda snad bude přihlášena co nejdříve), nebo na mém kanálu na Vimeo a nebo u Tomáše na blogu.

Komentáře k obsahu nebo technickému zpracování, podcastu atd. hrňte přímo na mě.

A abych nezapomněl, Tomáše i mě budete moci vidět na dvou chystaných konferencích. Managerexpo.sk a SvobodaNaŽivo.cz.

]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483388 2011-07-25T13:39:00Z 2019-05-08T18:28:18Z Paleo dieta
Díky všem za vaše reakce a podporu u předchozího článku - dostal jsem od vás řadu otázek k paleo dietě a ideálnější, než odpovídat na každý email je určitě připravit samostatný článek. Obávám se, až ani ten nebude úplně krátký, ale mohl by vám osvětlit, proč Paleo (alespoň mě), dává smysl.

Než se pustím do detailů, mám připraveno pár bodů, které nemusí být všem zřejmé

Naše strava se skládá ze tří hlavních složek:
  • tuky (lipidy) - oleje, máslo, tuky obsažené v mase, vejce, mléčné produkty
  • bílkoviny (proteiny) - především maso, vejce, mléčné produkty
  • sacharidy (cukry, uhlovodany, karbohydráty) - cukr, med, chleba, pečivo, mouka, dezerty, ovoce, těstoviny, zelenina, rýže, brambory, ale třeba i alkohol

Tuky i sacharidy se dále dělí na skupiny, ale řekněme, že to v tuto chvíli není podstatné. Tuky a bílkoviny jsou esenciální - tělo bez nich nedokáže fungovat, potřebuje je k přežití. Sacharidy jsou při trávení rozloženy na glukózu, kterou tělo používá jako palivo. Tělo potřebuje cca 70 gramů denně glukózy, pokud ji nedostane, je schopen si ji procesem jménem glukogeneze získat z tuků a bílkovin. Žádná skupina cukrů není považována za esenciální. Tzn. můžete bez nich žít (nechci tvrdit, že to je zdravé). Pokud budete držet dlouhodobou hladovku, tělo si bude brát tuky a proteiny z vašeho těla (protein ze svalů a tuk z tuků), glukózu procesem glukogeneze opět z tuků a proteinů. Samozřejmě hladovění nedává smysl, tělo de facto pojídá samo sebe a především ztráta svalové hmoty je pro tělo stresová. 

Tuky jsou nejvíce kalorické  - tzn. z jednoho gramu tuku tělo získá 9 kalorií, zatímco ze sacharidů a proteinů pouze 4 kalorie. Pokud odmyslíte spojení kalorie = tloustnutí (což je samozřejmě hloupost, jak následně můžete vidět), tak tuky jsou tím nejlepším palivem, které tělo může získat.

Pohled evoluce

Paleo dieta je samozřejmě spojována s paleolitem, čili vývojem člověka cca 2 miliony let zpět až po příchod zemědělství. Samozřejmě tato teorie předpokládá vaší víru v evoluci. Z hlediska toho, co člověk jedl, tak 50 - 80% stravy bylo získáváno lovem (živočišný původ, primárně tuky a proteiny) a zbytek rostlinného původu (zelenina, ovoce). Nutno podotknout, že tehdejší ovoce a zelenina byly spíše menších rozměrů a nebyly vyšlechtěny tak, aby chutnali tak dobře, jako ty dnešní. Zásadní zlom přichází se zemědělstvím (cca 15 000 - 10 000 let zpátky), kdy jsme se naučili zpracovávat oblií a začala se měnit skladba naší stravy až do dnešní situace, kdy primární energii získáváme ze sacharidů a tuky a bílkoviny jsou spíše potlačeny. Navíc už se nejedná o "skutečné" jídlo, ale spíše o průmyslově upravené potraviny (např. různá Éčka apod.). Když se podíváte na dnešní běžnou skladbu jídla, sacharidy tvoří primární část - džusy, slazené nápoje, musli k snídani, sladká káva, "jogurt", veškeré přílohy u oběda či večeře, dezerty, ovoce, Coca-cola, pečivo.

Naše strava se tak odklonila od toho, jak jsme byli geneticky vybaveni a jak jsme se dva miliony let utvářeli. Cca 400 - 500 generací od příchodu zemědělství pravděpodobně nestačilo, abychom se všichni adaptovali na obilí (viz celiakie) a s tím související látky v obilí obsaženými (lepek). Přestože nemám prokázanou alergii na lepek, vyřazení pečiva mi pomohlo. Myšlenka Paleo diety je tedy postavena na přiblížení se k původnímu stravování.

Druhý důležitý pohled z hlediska evoluce souvisí právě se změnou potravy. Předpokládá se, že jsme se vyvinuli z opů a v určitém bodě došlo k tomu, že náš mozek začal růst a přitom došlo ke zmenšení žaludku. Jinak řečeno člověk začal jíst stravu, která byla dostatečně energeticky výživná, že přestal potřebovat ohromný žaludek na trávení potravy rostlinného původu. Tím by měl být právě tuk (živočišného původu, čili maso), který dodá tělu mnohem více energie. Jinak řečeno, tím, že se s člověka stal lovec, došlo k jeho vývoji do dnešního stavu. Pokud bychom nezačali lovit, nestali bychom se člověkem.

Inzulín

Neměli bychom zde zapomenout ani na hormon inzulín, který má v dnešní době hodně práce. Inzulín v těle zajišťuje transport glukózy k buňkám. Jinak řečeno, čím více sníte sacharidů, tím více tělo vyloučí inzulínu a snaží se glukózu získanou ze sacharidů dodat orgánům ke zpracování (využití). Zatímco reakce inzulínu na tuk a protein je minimální (ovšem nikoliv nulová), sacharidy naopak sekreci inzulín maximalizují. Proto se u sacharidů uvádí glykemický index - čím vyšší, tím silnější reakce inzulínu. Narušením tohoto systému vede k diabetu - cukrovce. Myslíte si, že celosvětově cukrovkářů přibývá nebo je jich méně a méně? 

A teď se zamyslete nad tím, jak inzulín funguje u člověka, který jí neolitickou stravu (čili naší západní stravu) vs. člověk před 50 000 lety. Jednou z  teorií je, že inzulín je sice schopen nával cukrů zvládat, ale jeho neustálá funkce může vést k disbalanci hormonů a tím pádem i k řadě západních nemocí.

Mimochodem inzulín je ten hormon, který může za to, že lidé tloustnou. Pokud sníte jídlo, které obsahuje sacharidy a tuky (a málo proteinu - klasický oběd), tak tělo nejdříve zpracovává cukr a začne jej nabízet orgánům jako glukózu. Tím pádem dojde k nakopnutí, získání rychlé energie, ale pokud zrovna nesportujete, tak tělo začne ukládat cukr jako tuk a už se nedostane k využití přijatého tuku z jídla na energii (a také jej uloží). Pokud si dáte jen jídlo obsahující tuk a protein, nedojde k inzulínové reakci a tělo využije přijatý tuk na energii. Z tohoto hlediska nejhorší, co můžete jíst, je nízko-tučné produkty, protože tuk je tam nahrazen cukry, které vyvolají reakci inzulínu, pravděpodobně je nestihnete zpracovat a místo, abyste tělu dodali látku, které potřebuje pro své fungování (tuk), tak akorát vyvoláváte reakci inzulínu. 

Tělo také reaguje na pokles inzulínu = dostanete hlad, takže neustále jedete na takových vlnách a jakmile nápor inzulínu odezní, máte hlad.. proto potřebujete jíst každé tři hodiny, nebo se dostáváte do situací, kdy cítíte nepřekonatelný hlad.

O čem tedy Paleo je?
Hlavní myšlenkou je vrátit se k tomu, jak jsme jako lidé geneticky vybaveni:
  • jíst skutečné potraviny, nikoliv průmyslově zpracované
  • zvýšit příjem tuků a bílkovin
  • snížit příjem sacharidů

Z hlediska zdravotních účinků je zajímavá vyloženě nízko-sacharidová dieta (low-carb), která může vést ke stavu jménem ketóza
 - pokud sníte méně než 70 gramů sacharidů denně, vaše tělo se přepne do režimu jménem ketóza, kdy energii bere primárně z tuku. 

Z výše uvedeného by mělo být patrné, že ketóza byla běžnou součástí života a člověk podle situace (a sezóny), přecházel mezi získáváním energie z tuků a nebo cukrů. V dnešní době se ovšem nic podobného již neděje, jedeme kompletně na cukry. Dnešní medicína používá ketózu např. na léčbu, nebo spíše potlačení epileptických záchvatů. Ve větší míře se staví ke ketóze jako ke stavu nestandardnímu (a také z pohledu posledních tisíců let nestandardní je, otázkou je, zda je to tak správně). 

Jaká jsou doporučení z hlediska Paleo?

1/ nejezte jednoduchý cukr - slazené nápoje, cukrovinky, musli, čokoládu
2/ vyřaďte produkty z obilí (lepek)
3/ tuto energii nahraďte kvalitním olejem/tukem - olivový olej, živočišný tuk
4/ vyřaďte rostlinné oleje, soju, slunečnicový olej atd. zkuste kokosový olej, máslo (ghee), živočišné tuky
5/ jezte maso, ryby, mořské plody, vejce. Preferujte bio maso, které je krmené trávou, nikoliv obilím či kukuřicí
6/ zvažte vyřazení mléčných produktů (třeba jen dočasné pro zjištění, zda máte alergii)
7/ nejezte luštěniny
8/ cvičte 1 - 2 týdně, preferujte spíše krátké intenzivní cvičení před dlouhodobou kardio zátěží
9/ zeleninu jezte víceméně v libovolném množství, ovoce v dnešní podobě je spíše cukrkandl, takže nepřehánět

Pokud chcete zhubnout, jezte libovolné množství tuků a proteinů a minimalizujte cukry. I s minimem pohybu budete ztrácet podkožní tuk.

Když jsem tuto dietu začal aplikoval pro léčbu autoimunitního onemocnění (ulcerózní kolitida), v podstatě ze dne na den jsem snížil příjem sacharidů na 70 gramů (cca 3 banány) a zbytek jsem jedl primárně maso, vejce, ryby a zeleninu (vařenou, grilovanou), oleje. Pokud půjdete stejnou cestou a do ketózy "skočíte" po hlavě, počítejte s tím, že to pro vaše tělo na začátku bude slušná rána a únava vás může provázet dva týdny i déle, než se tělo adaptuje. Klíčem je opravdu jíst hodně tuků, pokud se tuků bojíte (nebojte se, neztloustnete), tak si uvědomte, že jste v režimu, kdy tuk používáte na energii, tzn. málo tuků = únava. 

Další věc, kterou si uvědomíte, je závislost na cukru. I když nemáte hlad, tak prostě máte nepřekonatelnou chuť dostat do sebe trochu něčeho sladkého. Nemá to co dělat s hladem, je to čistě silná chuť. Po adaptaci zjistíte, že vaše tělo pracuje trochu jinak s energií. Zatímco dříve jste po dvou, třech hodinách od jídla měli hlad (spadla hladina inzulínu), tady vydržíte i osm hodin bez toho, že by se dostavil pocit šíleného hladu, kdy musíte doslova sníst vše v lednici. Vaše tělo dokáže na tuk fungovat delší dobu.

Bude pro vás náročné se přejíst. Při stravě, která se skládá z proteinů a tuků má tělo nějaký samoregulační systém, kdy vám řekne dost a vy nemáte potřebu se dále ládovat. U cukrů jsem vždy měl trochu místa, které jsem mohl zaplnit.

Zhubnete. U mě byl ten nástup celkem radikální, navíc ve spojení s aktivní fází nemoci. To dokládá, že člověk netloustne z toho, že jí tuk, ale že jí cukry. V podstatě množstvím cukrů v jídle si můžete regulovat, zda chcete váhu ztrácet, držet si svou hmotnost či přibírat. Pro zjištění / potvrzení ketózy si můžete v lékárně koupit lakmusové papírky pro zjištění ketonů v moči. 

Rok poté

Po roce v ketóze je pro mě tento stav zcela normální. V principu se snažím jíst v každém jídle buď libovolné maso, nebo vejce a to doplňuji zeleninou, nebo ovocem. Asi nejnáročnější je změnit snídaně, které byly silně sacharidové. Já si dám 3-5 vajec, slaninu, nebo maso, avokádo, kvalitní uzeniny, tuňák aa podobně. Chleba samozřejmě nikoliv. Když jíte někde ve společnosti, občas na vás koukají jako na adepta na infarkt, ale věřte mi, že výsledky krve i tlaku mám v naprostém pořádku. Oběd a večeře jsou zpravidla maso (čekali byste něco jiného?) a zelenina + olivový olej. Sashimi či syrové hovězí také součástí, stejně tak příprava různých dipů a omáček (guacamole). Svačiny většinou trochu ovoce. Občas ořechy. 

Samozřejmě občas podvádím - pokud jsem zdravotně ok, dám si klidně tmavou čokoládu (85 procent), dezert, sushi (rýži), trochu vína a podobně, ale snažím se nepřekročit zmíněných 70 gramů denně. Když se necítím úplně dobře, jím zcela striktně, někdy dokonce sacharidy potlačím ještě více, nebo jím jen dvakrát denně větší porce. Jak jsem uvedl v minulém článku, za rok se mi podařilo obrátit mou nemoc k lepšímu a pevně věřím, že tento trend bude pokračovat.

Otázky padaly i na téma financí. Tato dieta je určitě finančně náročnější než klasická západní strava. Jdete primárně po kvalitní stravě (bio, farmářské trhy) a když jíte mimo domov, maso prostě stojí více než porce těstovin. Na druhou stranu nemusíte jíst tak často. U mě samozřejmě primární hledisko bylo zdraví a i kdybych za jídlo platil o 300 procent více a byl zdravý, tak mám více energie a možnost pracovat a zpětně si na to, co potřebuji, vydělat. Jinak řečeno, vůbec mi nevadí investovat peníze do kvalitního jídla, zvlášť když vidím, že to funguje. Když se na to podíváte z druhé strany, nejvíce tento stav odnášejí chudí lidé. 

Proč to funguje?

Na tuto otázku se občas snažím zodpovědět - možná je klíčová ketóza a minimalizace cukrů, možná jen stačí nejíst průmyslové potraviny, ale skutečné jídlo, možná je to poměrem sacharidů vs. tuky a proteiny. Možná za to vše může inzulín a rovnováha ostatních hormonů, nebo vyřazení dráždivých jídel (cukry). Nedokáži zatím se znalostmi, které mám a s testy, které jsem na sobě podstoupil, říci, co stojí za úspěchem. Výše uvedený postup pro mě funguje a nejsem sám, jak můžete přečíst například na diskuzích pod knihami, které jsem uváděl v minulém článku.

Medicína

Co je zarážející, je přístup medicíny k jídlu jako takovému. Můžete se dostat do klinické studie na lék, který bude stát vaší pojišťovnu půl milionu ročně, ale výzkum z hlediska potravin je mizivý. Ano, asi na tom nikdo tolik nevydělá, jako na nemocném pacientovi (léky a farmaka jsou přeci jenom byznys, který také potřebuje své zákazníky), ale pohled z větší perspektivy na vývoj lidstva a reakce lidí, kteří nechtěli být závislí na léčbě mluví za sebe. Zkuste si na pár dnů lehnout do nemocnice a podívejte se na jídlo, které vám budou nosit. A to platí i o nadstandardu. Nejlevnější suroviny smíchané dohromady podané člověku, který se potřebuje vyléčit. Tak nějak mi to úplně nedává smysl...

Nestačilo vám to?

Is sugar toxic?

ketóza a crohnova choroba z pohledu pacienta (po roce bez příznaků)

Archevore - skvělý blog doktora, který přistupuje k Paleo dietě skepticky a snaží se ji transformovat pro dnešní dobu. 

Fruktóza, jako levný cukr, který je dnes používán jako sladidlo.

Loren Cordain - Origins and Evolution of the Western Diet: Health Implications for the 21st Century. Skvělá přednáška vysvětlující paleo včetně odkazů na vědecké materiály a zajímavou Q&A na konci (jak můžeme žit bez mléčných produktů, když mají tolik vápníků? Proč eskymáci nemají kurděje? atp.)

YouTube & Paleo & Big fat lies

High Fat and Cancer

metabolism and ketosis
]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483397 2011-07-22T13:02:26Z 2021-08-17T12:10:14Z Ulcerózní kolitida, Paleo dieta & já
Než se pustíte do čtení tohoto článku, pár slov úvodem. Za prvé, je strašně dlouhý, což drtivou většinu z vás pravděpodobně odradí. Za druhé je hodně osobní a píšu a přepisuji jej asi po čtvrté již od začátku roku. Stále jsem zvažoval, zda se takto "otevřít", nebo své slabé místo hájit. Nakonec jsem se rozhodl článek publikovat. Věřím, že může pomoci těm, kteří řeší podobné zdravotní problémy a zároveň může dát pohled i jejich blízkým na to, čím procházejí. Druhá část je více věnována Paleo dietě, což z vlastní zkušenosti považuji za hlavní přínos z hlediska zdraví. Řadu detailů jsem nebyl schopen už do tak obšírného článku napsat, pokud budete mít dotazy, napište je do komentářů, budu se snažit odpovědět. Teď už by mělo být zřejmější, co znamená UC fighter / Keto-paleo eater v mém profilu :)

Je 23.7.2010. 6:44 ráno. Sedím v našem obýváků, pomalu otevírám šuplík s léky a podobně, jako řada spoluobčanů v důchodovém věku láduju svou krabičku na prášky. Asacol, Medrol, Imuran. A k tomu řadu bonusových tabletek pro snížení vedlejších účinků těch dříve uvedených. Cítím se strašne vyčerpán. Unavený. Teď jsem vstal a šel bych zase spát. Psychicky se necítím nic moc. Plná dávka Medrolu na mě působí špatně psychicky (deprese, negativní pocity a neustálé myšlenky, které vám prolétavají hlavou a vy  je nemůžete zastavit a získat klidný okamžik). Imuran snižuje imunitu, aby váš organizmus nebojoval sám proti sobě. Což je fajn, na druhou stranu vás dostane každá infekce, která kolem vás prolétne. 

Cítím se, že jsem v #^&*##. Za poslední dva roky jsem vyzkoušel tři biologické léčby v podobě injekcí, respektive infuzí (Humira, Millenium, Remicade) a všechny vyhořely. V podstatě už další není a já mohu jen doufat, že se objeví nová klinická studie, do které půjdu jako testovací králík a zkusím, zda mi pomůže. Bojím se. Bojím se, co bude dál. Kortikoidy přestaly zabírat už před rokem a půl a biologická léčba bylo to, čemu jsem maximálně věřil, že můj život vrátí do "normálu". 

Bolest a křeče do břicha už moc nevnímám, jak říká kamarád Čárys, bolest je jenom stav mysli. A má pravdu. Člověk si zvykne na vše a řadu věcí lze vypnout jen díky hlavě.

Vzpomínám na včerejší rozhovor s doktorem. Snažil jsem se tvářit, že to zvládám a že je vlastně vše OK. Teda není to OK, ale nebudu ze sebe dělat chudáka. Prohodím pár vtípků jako krycí manévr. Jeho otázka "Tak co s vámi provedeme?" mě moc nepotěšila. Čekal jsem, že bude mít nějaké eso v rukávu a zjevně nemá. Naznačil mi, že řešením by byla operace. Kompletní odstranění tlustého střeva. Vím, že má pravdu, ale tohle není cesta, kterou chci jít. Prostě nechci. 

Pomalu dávám do úst léky a zapíjím vodou. Nejdřív Medrol, má hrozně hořkou chuť, když ho zapijete špatně, ale už mám na to trik a polknu ho bez nejmenších problémů. Potom zbytek. Musím se dát do kupy, za necelé dvě hodiny mám školit a musím vypadat "normálně". Hlavou mi prolétne mantra z Norského dřeva: "Hlavně se nelituj, lituje se jenom póvl". Přepnu mozek do režimu, kdy se snažím svůj stav ignorovat, kdy se jej snažím využít jako hlavní motor pro to, co dělám. Pokud to nechci vzdát, nemám jinou šanci, než si celou situaci otočit a těžit z ní. Je až zvláštní, jak vám negativní zkušenost může paradoxně pomoci v tom, být "lepší". Lépe si uvědomíte hodnotu času, energie.

Jo a abych nezapomněl. Mám ulcerózní kolitidu. Chronickou nemoc. Diagnostikována před šesti lety, od prvních dnů na kortikoidech, poslední dva roky na biologické léčbě (ne, opravdu s nálepkou Bio na zelenině nemá nic společného). Při posledním relapsu zasažené celé tlusté střevo. Záněty. Po celém tlustém střevě. Které si způsobuji sám. Respektive se jedná o autoimunitní nemoc, čili imunitní systém se trochu zcvokl a útočí na vlastní tělo. V mém případě v místech, o kterých se standardně s kolegy nebavíte. Bolesti, křeče, krvavé průjmy. Úbytek váhy. Hlavně vyčerpání. To je asi nejhorší. A to, když vás vidí rodina a vy jste úplně na dně. Hrozně je to bolí jen vás vidět. 

Dřív zabíral Medrol (kortikoidy) skvěle - jsou to silné léky, které fungují, ale zároveň to jsou hormony. Dlouhodobě je brát nemůžete, pokud chcete ve stáří chodit a ne mít místo kostí kaši. Mají řadu vedlejších účinků, přičemž u mě se v poslední době objevují hlavně ty psychické - při plných dávkách hlavně špatná nálada, nekonečné množství myšlenek, které vám letí hlavou. Jediné řešení je něco dělat, abyste nemuseli myslet. Pořád. Najít svoje flow a rozplynout se v něm a vydržet tam co nejdéle. Každé opuštění  toho, co vás baví a pohlcuje, se podobá náletu stíhaček v podobě dotěrných myšlenek. Přítomný okamžik je jediné řešení. 

Po čase Medrol ztratil svou sílu a záněty se pomalu začaly rozrůstat hlouběji do střeva. Stal jsem se adeptem na biologickou léčbu. Asi nejlepší lék, který jsem zkoušel, byla Humira. Injekční podoba, jednou za 14 dnů si šlehnete do nohy nebo do břicha a vše je v pořádku. V prvním kole jsem fungoval normálně asi 9 měsíců. Žil jsem normální život. Cestování, potápění, freediving, energie, večerní sezení v hospodě. Super! Na nemoc jsem ani nepomyslel. 

Ale nic netrvá věčně, ani biologická léčba nefungovala a i ty následující pokusy mě vždy pomohli jen na čas (i za to jsem vděčný!), aby se nemoc vrátila s větší silou. Když už vás to opravdu semele a jste v relapsu, který nejste schopni zvládnout, tak vás takzvaně položí. Jdete si na pár dnů lehnout do nemocnice, dostanete kapačky, kortikoidy přímo do žíly a pár dnů koukáte na televizi, čtete knížky a čekáte, zda to zabere. Já byl hospitalizován zatím jen dvakrát. Na podruhé mě nemocnice pomohla, ale nedostala mě do normálu. 

Abych to uvedl do souvislostí. Dnešní medicína neví, jak tato nemoc vzniká - je neléčitelná. Dá se jen potlačit. Je někde tam uvnitř. Pořád. Ale občas dá pokoj a vy si užíváte dny, týdny, měsíce či roky normálního života, abyste se jednoho dne probudili vrátili se zpět do "své" reality. Veškerá léčba je tedy zaměřena na to, aby vás dostala z relapsu (aktivní nemoc), do remise (nemoc je v klidu). A to je zpravidla řešeno pomocí potlačení imunitního systému. 

Člověk je opravdu fascinující tvor. Dokud máte alespoň jednu další možnost léčby, nemáte potřebuj se měnit. Říkáte si, je tu přece medicína, ta se o mě postará. Zásadní změna přichází, když vám dojdou náboje v zásobníku. Už nejsou žádné další možnosti. Nevíme co s vámi, tak vám to střevo můžeme vyndat a budete mít pokoj. V tomto okamžiku otočíte. Buď vás to semele a vzdáte to, nebo začnete hledat. Zkoušet. Přemýšlet. Pro mě osobně byl tento moment hodně motivační a rozhodl jsem se, že udělám maximum pro to, abych na operaci nešel. 

Nebojím se operace (alespoň nová zkušenost), ale nechci se zbavit orgánu, který má svou funkci. Zvlášť kvůli nemoci, u které se ani neví, čím vzniká. Mluví se jen o genetických predispozicích, prostředí a střevní mikroflóře. Tyto tři faktory určitým způsobem ovlivňují to, co mám v sobě. S genetikou toho moc nevykouzlím, ale zbytek jsem schopen ovlivnit.

V tomto okamžiku jsem sám sebe znovu postavil do role testovacího králíka. Ale zároveň jsem se stal hlavním supervizorem a dohlížel jsem na výsledek tohoto pokusu. Začal jsem procházet různé studie týkající se mé nemoci a hledat spojitosti. Připadal jsem si jak Columbo. Čtete. Hledáte. Něco najdete a chcete to zkusit. 

Zkoušel jsem nikotin - část pacientů s UC získá nemoc po tom, co přestane kouřit a návrat zpět ke kouření jim pomůže (schválně se podívejte na House, co předepíše pacientovi s UC v druhé nebo třetí epizodě první série :)). Jsem nekuřák, takže jsem šel cestou žvýkaček a náplastí. Po týdnech testu jsem se necítil lépe, ale asi jsem pochopil, co kuřáky na nikotinu baví. No a pak jsem se musel zbavit začínající závislosti :) ke které mě donutil okamžik, kdy jsem si dal omylem silnější náplast a po pár minutách byl KO. Takže nikotin jsem jako léčbu zavrhl. Na někoho funguje. Na mě ne. 

Čínská medicína, Ajurvéda, akupunktura, léčitelé, makrobiotika, homeopatika, bylinky a další. V průběhu posledních let jsem zkusil vše a i když ne všemu jsem dal dostatek času. Nepomohlo. Dobře funguje akupunktura, ale jen na pár hodin. Jeden čas jsem testoval souvislost nemoci se stresem. Psychoterapie, antidepresiva. Za sebe mohu říci, že stres nemoc zhoršuje a to opravdu v řádu desítek procent. Ale není spouštěčem. Je důležité se s ním naučit pracovat, ale není na vině (ale znám jiné pacienty, kteří stres, psychiku vnímají jako klíč k UC). V tomto směru jsem testoval jógu - kvůli freedivingu hlavně pranayama jógu, která je fajn a opravdu funguje skvěle antistresově. Pranayama je zaměřena na dýchání a je zajímavé jednotlivá cvičení zkoušet a naučit se skutečně dýchat. Skvělá relaxace a na freediving dobrý trénink. Transcendentální meditace je další oblast, kterou jsem otestoval a opět se jedná o účinný nástroj proti stresu a na uklidnění, ale je to jen "náplast", ale já potřeboval najít jádro problému a toho se zbavit. 

Oblast, kterou jsem moc doposud neřešil, byla strava. Dle medicíny strava nemá žádnou spojitost s touto nemocí (což je zvláštní, když vezmete v úvahu, že máte zasažený trávicí trakt. Na druhou stranu se jedná o autoimunitní nemoc a střevo je jen místo, kde se projevuje - alespoň z pohledu medicíny). Můžete jíst vše, co vás nedráždí. Tečka. To zní dobře, jídlo mám rád a můžu vlastně cokoliv. A hlavně jím podle současných doporučení. Hodně "zdravých" sacharidů (celozrnné pečivo, těstoviny atd.), méně masa a když už, tak netučné. Zelenina pro dostatek vlákniny. Ovoce. S tukem to nepřeháním a hlavně ne ten živočišný. 

Dobře. Co když je toto ten problém? Jedním z faktorů ovlivňující tuto nemoc je životní styl. Do něho spadá i palivo, které denně svému tělu dáváte. Proč se autoimunitní nemoci objevují až v posledních desítkách letech. Co se tak zásadně změnilo? Je to rychlost, kterou svět nabral, nebo se změnilo i to, co a jak jíme?

V tomto směru jsem narazil na dvě diety - SCD (specific carbohydrate diet), která mluví o tom, že lidé s těmito nemocemi neumí dobře trávit složité cukry, a tak by se jich měli vyvarovat. Druhou byla kniha Life without bread od dr. Wolfganga Lutze, jehož teorie je založena na tom, že kvůli změně poměru bílkovin, sacharidů a tuků v potravě v posledním století dochází k novým nemocem. Zatímco dříve (a hlavně před více než 10 000 lety před příchodem zemědělství) jsme jedli především tuk a protein a malou část sacharidů, dnešní doba je naopak postavena na převaze sacharidů, které naše tělo dostávají z rovnováhy a způsobují problémy. A pokud už tyto problémy máte, tak dle Dr. Lutze je řešením tzv. ketóza. Což je stav, kdy vašemu tělu dodáte méně než cca 70g sacharidů denně (to jsou třeba cca tři banány), a vaše tělo začne brát energii nikoliv z cukrů, ale z tuku (který samozřejmě musí tvořit větší část vaší diety). 

Nejdříve si říkáte, že se ten člověk musel s takovýmto doporučením úplně zbláznit. To mám jíst stravu postavenou na mase, vejcích a tuku a k tomu si občas přihodit trochu sacharidů? A co cholesterol? Vždyť ztloustnu! Pak se na chvíli zastavíte a začnete přemýšlet. Ono vám to začne dávat trochu smysl. Podíváte se, co vám prodávají v supermarketech, zamyslíte se nad tím, jak se člověk vyvinul a jak jsme (pravděpodobně) byli geneticky vybaveni na jídlo. Co když 10 tisíc let nebylo pro moje tělo dost, aby se adaptovalo na cereálie, zrna, mouku, lepek? Co když naše vyvážená západní strava je opravdu to, co západ ničí? Proč lidi mající nízký obsah tuku ve stravě tloustnou? Vždyť naše tělo bylo geneticky vytvořeno tak, abychom byli zdraví a s malým obsahem tuku. Co když jíst tak, jak člověk jedl několik stovek tisíc let dává větší smysl, než jíst stravu, kterou známe poslední století?

A pak to prostě zkusíte. Dáte tomu šanci. Já jsem začal před více než rokem a od té doby snídám tři vejce s tuňákem a olivovým olejem a s trochou avokáda, k obědu si dám flák masa bez přílohy, odpoledne nějaké ovoce/zeleninu a večer? Pro změnu maso :) Na začátku si musíte trochu zvyknout... a v restauracích vysvětlovat, že opravdu nepotřebujete rýži, brambory ani jinou přílohu, že steak stačí :) Jednoduše zkusíte Paleo a tuky (!) se stanou vaším hlavním zdrojem energie. Vždyť logicky je tuk ten nejlepší zdroj energie - má 9 kalorií na gram oproti bílkovinám a sacharidům. A přitom jej záměrně z diety vyřazujeme abychom neztloustli. Upřímně vám mohu říci, že z tuku nepřiberete, spíš naopak. Přibíráte z cukru. Z těch cereálií, ovoce, chleba, těstovin a džusů. Pokud nevěříte a navíc se bojíte o své srdce, zkuste si najít studie, které potvrzují, že tuky jsou na srdce nebezpečné. Nenajdete žádné, na kterých by se vědci shodli. Spíše zjistíte, jak vzniklo spojení mezi cholesterolem a srdcem a že například existuje francouzský paradox - francouzi jedí hodně tuku, ale mají málo problému se srdcem. Další zajímavou věcí je, že na tuku nepřiberete. Já se v podstatě nehýbu a přesto jsem schopen jít s váhou dolu a naopak musím udělat maximum, abych nabral. Když jíte stravu bez sacharidů, vaše tělo automaticky reguluje, kdy má dost. Prostě přestanete jíst, protože nemáte potřebu. Vyloučením dezertu, sacharidů a "sladké tečky" prostě nemáte šanci nabrat. Pokud ovšem nesportujete a při současném příjmu proteinů nezačnou růst svaly. 

Ano, opravdu jsme to, co jíme, ale můj pohled je trochu jiný, než nabízejí protagonisté ve stejnojmeném pořadu.

S tím souvisí i stav jménem ketóza. Ten je obecně pokládán za nebezpečný (po dvanácti měsících jsem ještě neumřel a to jsem v ketóze 24/7). Jakmile snížíte příjem cukrů pod cca 70 gramů, vašemu tělu dojde, že glukózu nedostane v dostatečném množství a hledá jiný zdroj energie. A tím je tuk, respektive ketony. Tělo se přepne a najednou "jedete" na tuk. Na ten, který přijmete ve stravě, nebo na ten, co máte na těle. Ketóza je standardně spojená s hladověním - když hladovíte, tělo začne "požírat" samo sebe - z podkožního tuku bere energii, a ze svalů protein a část jej převádí na glukózu (vaše tělo potřebuje určitý denní příjem sacharidů, který když nedostane, tak si glukózu vytvoří ze svalů nebo proteinu, podle toho, co je dostupné). Proto se obecně bere ketóza jako nebezpečná, neboť signalizuje hladovění. Ale co když máte denně dostatečný příjem cukrů (72 g), proteinů 150 a více gramů a tuků (libovolně)? Jste v ketóze, ale rozhodně nehladovíte. A teď se zamyslete nad tím, kde člověk před 15 tis. lety sehnal sacharidy? Banány mu z vedlejší vesnice nepřivezli a když našel kus ovoce, bylo spíše kyselé a rozměrů dětské pěsti. Jeho stravu stejně jako u řady objevených kmenů tvořilo maso, respektive tuk, maso a vnitřnosti ulovených zvířat (např. žaludek obsahoval sacharidy, ale pořád velmi málo) - tudíž jsme stejně jako řada savců v tomto stavu žili tisíce let. Ale dnes je normální brát energii z mouky, pečiva, Coca-coly a těstovin. Ba co víc, je to zdravé a doporučované. Není to paradox?

Ale zpět k faktům. Po roce změny stravování směrem k paleo/low-carb jsem ve stavu, kdy mi opět zabraly kortikoidy a daří se mi je i s občasnými výkyvy snižovat na úroveň, na které jsem byl před čtyřmi lety (!). Moje poslední koloskopie dopadla nejlépe za stejné časové období a zatímco se od stanovení diagnózy střevo stále zhoršovalo až bylo postižené kompletně celé, podařilo se mi rozsah zánětů začít snižovat. Začal jsem zase sportovat. Mám více energie a léky tolik neovlivňují můj život. Ale pořád mám dlouho cestu před sebou. Tato zkušenost rozhodně změnila můj pohled na to, jak hodně strava ovlivňuje nás jako lidi. A pokud něco mohu doporučit každému, kdo řeší podobné problémy (např. autoimunitní nemoc), rozhodně dejte nízkosachardové stravě šanci. A vydržte prvních pár měsíců, které jsou z hlediska adaptace nejtěžší. 

Pokud vás dané téma zaujalo, rozhodně doporučuji tyto zdroje:

Knihy:
Life without bread
Why we get fat
Paleo solution diet
Paleo diet for athletes
Breaking the Vicious Cycle

Podcasty:
Robb Wolf podcast
Latest in Paleo podcast

Forum:
Paleohacks.com
]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483407 2010-12-02T15:39:22Z 2013-10-08T17:04:59Z Podepsané elektronické knihy - řešení problémů s DRM?
Dnes jsem měl možnost narazit na pěkné vylepšení v oblasti nákupu elektronických knih u vydavatelství Peachpit. Peachpit nabízí jak elektronické knihy (bity), tak knihy klasické (myslím tím ty papírové) v podobě atomů, které nesou řadu nevýhod - cena, poštovné z USA a samozřejmě čekání, než vám kniha dorazí.

V oblasti eBooků máte možnost si koupit PDF chráněné DRM, které je ale z podstaty vázáno na Acrobat Reader a tím pádem uzavřené řešení, které nejste schopni používat bez omezení ve všech čtečkách. A s tímto problémem si Peachpit poradil velice chytře - začali nabízet Watermarked PDF. Jinak řečeno si koupíte klasické PDF, které ovšem nese váš podpis - jak je vidět na obrázku. 

Máte jej bez jakékoliv ochrany, tzn. PDF otevřete opravdu všude a nepotřebujete Acrobat Reader, máte jej okamžitě a za lepší cenu, než tištěnou knihu. Hlavním benefitem je samozřejmě absence DRM a tím pádem zcela libovolná možnost používání na více zařízeních nebo tisku na vlastní tiskárně. A v případě, že se PDF dostane mezi “běžné” uživatele, dá se lehce zjistit, kdo jej pustil do světa.

Není toto nejlepší kompromis pro elektronické knihy? Mít knihy podepsané a přitom neomezovat uživatele ochranou, respektive nemožností používat knihu v plném rozsahu?

Pro zajímavost - Watermarked eBook FAQ
]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483409 2010-12-02T15:36:00Z 2013-10-08T17:04:59Z Untitled ]]> Petr Mára tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483418 2010-11-23T07:16:00Z 2013-10-08T17:04:59Z Hudba online, streaming, nákup.. a co je vlastně legální?
Pravděpodobně jste před pár dny nepřehlédli oznámení společnosti Apple o dostupnosti alb kapely Beatles na iTunes Store. A ačkoliv řada lidí dle reakcí byla tímto uvedením spíše zklamaná, je potřeba si uvědomit symboliku tohoto kroku. Ve finále nejde ani tak o samotné Beatles, ale o to, že CD a hudba distribuovaná v podobně atomů, je historií. Budoucnost patří bitům, elektronické distribuci. Minimálně tedy v některých částech světa. Majitelé práv dlouho odolávali a tím, že nakonec došlo k dohodě a  Beatles se objevili v nabídce iTunes Store, došlo de facto k dobytí poslední bašty éry CD.
Žít uprostřed Evropy má za následek to, že oproti západnímu světu (UK, USA), nemáte přístup k hudbě v takové podobě, jaká by se na rok 2010 slušela. A není pochyb o tom, že by Apple, ale i Amazon a další, rádi prodávali neomezeně do celého světa, smlouvy s nahrávacími společnostmi jim to nedovolují a přestože technicky jsme na úrovni světa bez hranic, hudební i filmový průmysl žije kdesi v 20. století. A tak řada z nás hledá jiná řešení.

Nákup v zahraničí s nepravou adresou (iTunes a Amazon)
Některá jsou založena na uvedení adresy, která není tak úplně vaše. Třeba v USA. A kombinace US adresy společně s nákupem dárkových karet (Gift Cards), vám dá přístup jak do iTunes Store, tak například pro nákup hudby na americkém Amazonu. Dnes si můžete iTunes Gift Cards koupit přímo v e-shopech a za deset minut máte kód ve svém emailu. Příplatek oproti nákupu fyzické karty přímo v USA je cca 12%. Již ani nepotřebujete eBay nebo obchodníky s 25-ti procentní marží. U Amazonu je situace ještě jednodušší. Stačí mít jeden účet s americkou adresou (a bez zadané platební karty) a jeden český s vaší kartou. Z českého účtu si koupíte Amazon Gift Card, kterou si pošlete na ten americký. Nabito a už nakupujete knihy do Kindle. Pokud máte zájem o hudbu, Amazon kontroluje, odkud se připojujete, tudíž "musíte" být v USA. Což vyřešíte přes VPN. Hotovo.
Spotify - budoucnost hudby?
Pokud chcete něco více, nebo spíše pohled do budoucnosti, je tu Spotify. Služba, kde za cenu 10-ti Liber měsíčně získáte přístup k neomezené knihovně hudby (samozřejmě bez Beatles), kterou můžete poslouchat jak ve svém počítači, tak třeba v iPhonu (máte možnost mít 3333 skladeb v Offline režimu). Spotify funguje jako streaming, čili skladby jsou vám posílány z internetu do počítače, ale jak je uvedeno výše, umožňuje pracovat i bez aktivního internetového připojení. A za cenu necelých 300,- Kč měsíčně je to nepřekonatelná služba, na kterou si velice rychle zvyknete. A z mého pohledu je toto budoucnost toho, jak hudbu budeme konzumovat. Neomezená knihovna, streaming a část hudební knihovny, kterou budete mít u sebe. Prostě takové vlastní internetové rádio. A není pochyb, že se tohoto řešení dříve nebo později dočkáme v iTunes. Apple před nějakým časem koupil službu Lala, která tento model nabízela a je jen otázkou času, kdy stejné řešení jako Spotify představí Apple v USA. Streaming si Apple zkouší na Apple TV a distribuci filmů a hudba je jen dalším logickým krokem. 
A stejně jako u iTunes či Amazonu, i Spotify je vám dostupné z ČR. Stačí si založit účet s UK adresou (budete muset být v UK, nebo alespoň jednou použít VPN, kvůli ověření) a následně si koupit na eBay zmiňované Spotify Gift Card, nebo použít službu EntroPay (což je virtuální platební VISA karta bez udané adresy, kterou si nabijete ze své skutečné platební karty), tu zadat na svůj UK Paypal účet (asi tušíte, jakou tam dáte adresu) a tím za Spotify zaplatit. Vypadá to komplikovaně, ale i toto je otázka pár minut. 

Nákup u nás
A aby byl výčet kompletní (alespoň z pohledu ČR), neměli bychom zapomínat i na i-legalne.cz - přestože se jedná o portál nabízející hudbu v WMA formátu, který například na iPodu nebo iTunes nepřehrajete, nabízí dnes svou sbírku bez DRM. To znamená, že skladby můžete nakoupit a třeba pomocí aplikace EasyWMA překonvertovat do MP3 či AAC a následně nahrát do iTunes a synchronizovat s iPodem či iPhonem.

Stahování odkukoliv
A samozřejmě mezi další možnosti patří stahování z warezu, uloz.to, rapidshare, hotfile, fileserve a dalších. Pokud dobře rozumím výkladu zákona, tak stáhnout si hudbu nebo film (netýká se software) je legální, pokud jej máte pro vlastní potřebu a nesdílíte jej. Tudíž údajně (opravte mě, pokud tomu tak není) není problém výše uvedené servery pro stahování použít a získat libovolnou hudbu a přitom neporušit zákon. Jinak je tomu u P2P sítí jako jsou torrenty, kde zároveň sdílíte.

Co z toho vyplývá?
Technologie nám umožňují být v USA (díky VPN), platit "mezinárodní" kartou (EntroPay) a používat mezinárodní služby s malou lží - uvedením jiné adresy. A tím samozřejmě porušit pravidla výše uvedených služeb. Otázkou ovšem zůstává. Je lepší použít tuto lež a za obsah platit a zajistit tak, aby umělec dostal peníze, nebo raději používat ruské MP3 farmy, které jsou z pohledu jejich zákonů legální (a z našeho pohledu extrémně levné), stahovat hudbu z internetu pomocí radpishare, hotfile a dalších a tvářit se, že já hudbu nesdílím, pouze stahuji, čili se mi nemůže nic stát? 

Jaký je váš názor? Co je z hlediska práva opravdu legální/ilegální? A co je správné?
]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483423 2010-10-18T13:23:07Z 2013-10-08T17:04:59Z Jak sledovat Hulu, Netflix, ABC či Pandora i z naší kotliny... a nejenom na iPadu
Nevím jak vy, ale upřímně se musí přiznat, že naším zaoceánským sousedům občas závidím. Především nabídku online služeb, jako jsou filmy, hudba, seriály či internetová rádia. Asi si nemusíme nalhávat, že požadovaný obsah jsme schopni "získat" i u nás, ale pokud hledáte spíše jednoduchá a funkční řešení, tak používání hotfile, rapidshare a podobných ve spojení s vyhledáváním titulků není úplně to pravé ořechové. 

Přitom v USA máte řadu online služeb, které vám požadovaný obsah poskytnou, jen to má jeden háček. Musíte se připojit z Spojených Státu. Nebo se alespoň tvářit, že se tam nacházíte.

A tohle je podmínka, která se dá velice dobře splnit i ze středu Evropy. Potřebujete jen provozovatele, který vám poskytne VPN připojení, respektive tunel do USA. Vy si v klidu sedíte doma, přes VPN se připojíte k providerovi v USA a od toho okamžiku jste oficiálně za oceánem. Veškerá vaše internetová aktivita je brána jako přístup z USA a tím pádem máte přístup i k široké nabídce služeb.

Jak postupovat? V první řadě potřebujete poskytovatele, který vám VPN tunel zajistí. Já několik dní intenzivně používám StrongVPN, u nichž mám tarif (3 City Special PPTP) zajišťující připojení přes servery v New Yorku, San Franciscu a Londýně (za 55 dolarů ročně), mezi nimiž mohu několikrát za měsíc bezplatně přepnout. Z vlastní zkušenosti mohu kvůli rychlosti doporučit spíše NY než SF, přičemž průměrná rychlost stahování je cca 220 KB/s, což stačí pro bezproblémové sledování filmů (jak na počítači, tak na mobilním zařízení) z:

Hulu.com - hodně aktuálních seriálů, některé mají i anglické titulky (closed caption), existuje i aplikace pro iPad/iPhone, která nabízí některé seriály zdarma, jiné v rámci Hulu+ za cca 10 dolarů měsíčně (zatím jsem neměl možnost otestovat).

Netflix.com - de facto online databáze DVD, především starší tituly, bez titulků. Velice příjemná je nabídka dokumentů od National Geographic. První měsíc zdarma, další za 8 dolarů. Funguje i na iPadu / iPhone a není problém pro placení samotné služby použít americkou adresu v kombinaci s českou platební kartou. A podporuje AirPlay.

či pro poslech internetového radia Pandora, které je zdarma, ale je vyžadováno připojení z USA.

Pokud byste se připojovali přes Londýn, určitě stojí za pokus vyzkoušet Spotify, což je online hudební server fungující v rámci měsíčního předplatného.

Tato forma připojení se dá využít i na maskování vlastního pohybu po síti, tudíž nezanecháváte na internetu stopy v podobě vlastní IP adresy, na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že veškerý váš  pohyb jde přes cizí servery a není tak od věci v maximální možné míře používat SSL/HTTPS připojení, což by například u emailu či bankovních operací mělo být samozřejmostí.

Rozeběhnutí v rámci Mac OS X je otázkou cca minuty a totéž platí pro iPad či iPhone, jak dokazuje postup na stránkách StrongVPN.

Znáte další služby či iPad/iPhone aplikace, které jsou USA-only a které by stálo za to vyzkoušet? Zatím jsem zkoušel ještě Google Voice, ale tam se vzhledem k přesměrování čísla na americký telefon dál nepohnu :( . Aplikace ABC si zatím s beta verzí iOS 4.2 moc nerozumí...

A abychom nezapomněli na Apple TV 2 a její napojení na Netflix. To bohužel nelze rozchodit na přímo, tzn. nelze zadat VPN údaje přímo do nastavení Apple TV 2 a tím pádem je potřeba řešit nastavení na síťovém routeru. Ovšem ne každý router podporuje VPN (většinou podporují jen VPN pass-through, čili propustí tunel ven, ale neumí jej sami nastavit). Pro podporované routery je ideální se podívat přímo na stránky StrongVPN.

Pokud nepotřebujete u všech programů titulky, nebo pokud vám stačí anglické (což je například na zlepšení se v angličtině ideální postup) a máte rádi vše hned a bez zbytečných kroků, investice do StrongVPN se určitě vyplatí. Pokud jste naopak na titulcích závislí, dává StrongVPN smysl především pro skrytí anonymity, nebo využívání hudebních služeb (Pandora, Spotify).
]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483430 2010-07-22T09:12:13Z 2013-10-08T17:04:59Z Zen a hotovo!
Popisovat do hloubky metodu Getting Things Done asi nemá po tolika článcích a přednáškách smysl a pokud tento web čtete pravidelně, stejně tuto metodu dopodrobna znáte. Co je na metodě GTD zajímavé je jednak samotná propracovanost, stejně jako velmi rozdílná implementace mezi lidmi, kteří se ji rozhodli používat. 

V rámci GTDskoleni.cz pravidelně pozoruji řadu účastníků, kteří GTD pochopí a líbí se jim, ale stejně si tuto metodu zjednoduší, vezmou si z ní pro sebe to podstatné a tyto vybrané návyky do svého života aplikují. Školení GTD se tak pro mě stává nejenom tím, že se snažím GTD vysvětlit od A do Z, ale i pomocí s výběrem toho důležitého, co použít. Upřímně neznám mnoho lidí, kteří GTD byli schopni aplikovat do svého života na 100% a já sám si hledám spíše jednodušší cestu a z GTD využívám jen část z celé nabídky. A ano, máte samozřejmě pravdu, že GTD dává největší smysl, když je jako metoda aplikována na 100%, protože v ten okamžik ji opravdu využíváte naplno. Na druhou stranu, mým primárním cílem v rámci školení je pomoci lidem se správou času a je pro mě důležitější raději vybrat 3-4 návyky a s těmi pomoci, než tlačit lidi do 100% aplikování GTD.

Pokud patříte mezi podobně oscilující fanoušky osobní produktivity a rádi byste získali další pohled na věc, určitě zkuste přečíst Zen a hotovo! respektive Zen to done od Lea Babauty. Originál jsem měl možnost před pár lety číst (vyšel jako ebook) a nyní jsem si znovu hlavní myšlenky přečetl v češtině a opět mě oslovila jednoduchost a přímočarost, kterou Leo ve své knize doporučuje.

Nejedná se o knihu, která vám změní pohled na výše uvedená témata, zvlášť pokud knihy Allena a Coveyho znáte, ale je to spíše hezká ukázka toho, jak obě metody (GTD a 7 habits) jednoduše zkombinovat. Navíc pravděpodobně zjistíte, že řadu návyku používáte, nebo že jste si své GTD ohnuli stejným způsobem, což vás může uklidnit a přesvědčit, že na tom jste podobně :)

Jestliže vám GTD nevyhovuje, ztrácíte motivaci, nebo prostě chcete jen získat jiný pohled na téma osobní produktivity, určitě Zen a hotovo zkuste. Příjemně se čte, nemusíte se obávat nudných pasáží ani nepochopitelných vět. 

V jednoduchosti je síla!
]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483437 2010-06-16T08:26:00Z 2013-10-08T17:04:59Z Dva disky (SDD & HDD) v MacBooku (Pro)

Pár lidí na Twitteru / Facebooku se mě ptalo na postup vložení dvou disků do MacBooku či MacBooku Pro, tak jsem se rozhodl připravit postup, jak na to.

O co se jedná?
Všichni máme v počítači DVD mechaniku a pokud patříte do stejné skupiny jako já, nevyužíváte ji. Tudíž není nic jednoduššího, než ji vyndat a do počítače dát dva disky, přičemž neinvestovat dnes do SSD by bylo zásadní chybou. Zrychlení díky SSD je to, co vám přinese hlavní benefit. Ale o tom bylo už napsáno tolik, že to zde do hloubky nebudu rozebírat.

Má konfigurece
SSD jako primární disk - 160 GB Intel (X25-M 160GB SSD) obsahující systém, aplikace, používané dokumenty, aktuální knihovnu Aperture.

HDD místo DVD mechaniky - 500 GB WD (původně jsem použil Seagate, který bych rychlejší, ale taky hlučnější, takže jsem dal přednost 5400 otáčkám) obsahující starší dokumenty, filmy, iTunes hudbu, starší Aperture knihovnu a iPhoto knihovnu.

V principu je potřeba na SSD mít data, která často používáte a u kterých využijete rychlost přenosu (aplikace, dokumenty, Aperture), málo používaná data, nebo filmy a hudba mohou jít na druhý (pomalejší disk).

Budete potřebovat
Především náhradu za DVD mechaniku, můžete koupit buď OptiBay, jehož hlavní výhodou je fakt, že bude uvnitř počítače držet na dvou (ze tří možných) šroubcích a nebo sáhnete po levnějším řešení od Newmodeus a ušetříte 60 dolarů. Nevýhodou druhé cesty je to, že využijete pouze jeden šroubek a na první pohled se vám může zdát, že mechanika uvnitř “plave”, což se ale po smontování počítače objeví jako lichá obava. 
Dále budete potřebovat nářadí - sadu šroubováčků, postup (zvolte svůj model a následně klikněte na Optical Drive Replacement), trochu odvahy a ideálně si zjistit, jak tento zákrok ovlivní vaši záruku. Mě už u MacBooku záruka vypršela, takže je to bezpředmětné, ale u vašeho nového stroje by  se vám to nemuselo vyplatit. Pokud je tu někdo, kdo se dokáže k podobnému zákroku a záruce vyjádřit, dejte prosím vědět do diskuze. Z toho, co jsem pochopil hledáním na internetu mi vyšlo, že pokud si tímto zákrokem počítač poškodíte, záruka na dané díly se nevztahuje. Na zbytek ano.

Pokud máte vše, co je uvedeno výše, stačí počítač otevřít, vyměnit disky (HDD vložit před tím do koupeného rámečku) a zavřít, jedná se o operaci na pár minut, dejte si pozor, ať neurvete nějaké ty kablíky a nestrhnete pár šroubků. Pro klonování systému použijte SuperDuperCarbon Copy Cloner nebo třeba TimeMachine.

Ve finále byste měli získat větší kapacitu, viditelné zrychlení při práci s diskem a nulovou šanci vložit DVD do MacBooku. Můžete následně koupit externí DVD mechaniku (za cca 1000,- Kč) - pozor, DVD filmy nebudou fungovat v DVD Playeru! Je nutné použít VLC - nebo koupit rámeček na tu mechaniku, kterou jste z počítače vyndali (cca 20-30 dolarů). 

Poznámka na závěr
První, co vás možná po instalaci zarazí, je hluk disku, který se nachází místo DVD mechaniky. SSD moc zvuků nevydává a když se roztočí klasický HDD, je to celkem překvapení. Řešit to můžete tak, že použijete pomalejší / tišší disk (nejlépe hledat podle recenzí), můžete celý rámeček trochu odhlučnit molitanem (já vím, zní to šíleně, ale trochu molitanu dělá divy + je potřeba si uvědomit, že v místě, kde je disk umístěn, je štěrbina po DVD) a v neposlední řadě můžete nastavit automatické vypínání disku po jedné minutě. Stačí do Terminalu napsat:

sudo pmset -a disksleep 1

Pokud tento postup nebyl dostatečný, zkuste na YouTube hledat slovo optibay, hdd, ssd a podobně a najdete řadu videí s více detaily přímo z výměny.

Have fun!
PS: Díky Jakubovi za tip na postup a Optibay!
]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483444 2010-02-22T12:57:01Z 2013-10-08T17:04:59Z SPOOF!!

Zlobím :)]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483454 2010-02-16T10:37:00Z 2013-10-08T17:04:59Z Robin Raszka: Správné načasování pro prodej aplikace

Pokud přemýšlíte o tom jak se dostat s vaší aplikací k potenciálním zakazníkům App Store, kterých je už přes 58 miliónů (34 miliónů iPhone a 24 miliónů iPod touch) tak potřebujete vědět několik klíčových věcí.

Jak správně načasovat prodej vaší aplikace. Co mít již připraveno před odesláním ke schválení. Co dělat v následujících dnech po doručení emailu, že vaše aplikace je schválená.

Shrňme úkoly, které jste si již připravili dle tipů v minulém článku:

  • máte připravený propagační web na jednoduché doméně .com optimálně včetně formuláře pro přihlášení k odběru novinek
  • připravili jste video, které ukazuje co vaše aplikace umí (max. 1 min, 30 sec je ideální čas)
  • řekli jste o vaší aplikaci všem kamarádům a jejich kamarádům, podělili jste se o tuto super novinku na sociálních sítích
  • máte založený Twitter účet pro vaší aplikaci nebo brand
  • založený účet na iPhone Dev Center
  • máte připravené pěkné screenshoty a všechny další potřebné podklady pro submit
  • v neposlední řadě máte hotovou a funkční aplikaci ve verzi 1.0

Tip #1: Pokud web vaší aplikace vypadá k světu, přihlašte jej do různých css galerií webů jako např. CSS ManíaCSS ImportBestWebGallery atp. Docela se nám to v tapmates osvědčilo — na našem nedávno spuštěném webu jsme tím získali cca 3,5 až 4 tisíce návštěvníků denně (první týden) a poté konstantně tisíc denně, do dnes. Návštevnost je potřeba využít, proto klademe důraz na newsletter, který je dominantní částí našeho webu a získáváme tím denně nové “klienty”, které zajímá s čím přijdeme přístě.

Tip #2: Pokud je vaše aplikace hra, je dokázáno, že když je první screenshot přímo ukázkou ze hry tak vám to může zvednout sales.

Načasování

Apple schvaluje aplikace v průměru za 7 dní. Tudíž řekněme, že dnes je1.března, aplikaci budete mít schválenou + – kolem 8. března, abyste spustili vše potřebné, domluvili si recenze na portálech, nahonili pár followerů a udělali menší buzz před spuštěním, tak si nastavíte datum publikování na né dřív než. 1.dubna, což je apríl (toho také můžete skvěle využít a vytvořit nějaký podpůrný virálek).

Tímto tahem si zajistíte klidné spuštění kdy máte již vše nachystáno a pár lidí už o vaší aplikaci ví. V opačném případě by se aplikace automaticky vložila do App Store v okamžiku schválení a vy by jste pravděpodobně neměli nic nachystáno, což není optimální start.

Co očekávat v průběhu schvalování

Můžete sledovat vývoj vašeho požadavku přes Dev Center, kde v seznamu vašich aplikací uvidíte u každé zároveň popisek, který indikuje v jakém stavu právě jste (Waiting for Upload, In Review apod.). Můžete si také nastavit notifikace emailem o změně.

Odesláno

Nyní nastává chvíle, kdy by jste měli spustit web (teasing), vložit video na YouTube či Vimeo, začít uživatele lákat — pomalu odhalovat vaší aplikaci (např. každý den ukázat novou část UI) a připravovat si novináře na recenze.

Recenze

Tyto PR články jsou pro vaší aplikaci nejlepší možnost jak může být vystřelena do výšin. Recenze na hojně navštěvovaných webech jsou k (ne)zaplacení (např. takovýTechCrunch efekt dokáže posunout aplikaci o 500 míst nahoru či shodit web server — proto je dobré být na podobné situace technologicky připraven).

Pokud máte dobrou aplikaci, bude se o vás psát (propagace per huba je mocná) a nemusíte pro to nic extra dělat, stačí odpovídat na dotazy uživatelů a občas přihodit nějaký sneak peek.

Tip: Na vašem webu by měl být ke stažení press kit, který obsahuje např. logo, ikonku, wallpaper, nějaký art work — prostě cokoliv líbivého co můžou novináři použít v článku.

Na druhou stranu si recenze můžete pokusit zajistit následovně:

  • přes kontakty kamarádů na novináře (ano, takto se dělá hodně recenzí)
  • vložením tipu na stránkách magazínů (skoro každý web ma sekci “Submit a News Tip” a když budete mít kliku a váš email si přečtou, tak možná bude recenze)
  • zadarmo na prMac
  • můžete si najmout PR společnost, která se vám o to postará
  • kontaktovat novináře přímo např. přes Twitter (tak tohle je metoda hop nebo trop :-))
  • zaplatit si recenzi na placených sekcích blogů

Tip: Email, který budete posílat do redakcí by měl mít v předmětu “Název aplikace + Free Promo Codes for Readers” promo kódy (3-5) přiložte do obsahu zprávy. Tím si zajistíte větší čitelnost recenze když vyjde. Zpráva by měla být krátká a jednoduchá; přiložte odkaz na YouTube video a web.

Zaměřte se hlavně na weby/blogy/magazíny, které mají samozřejmě něco společného s vaší cílovou skupinou a důležité je to nevzdát. I malá recenze je dobrá.

Pozitivní recenze vám mohou pomoci a zvýšit prodej, ale většinou se jedná o chvilkovou záležitost. Dejte možnost novinářům napsat o nečem jako první — když jím povíte, že máte něco cool a můžou o tom napsat první, tak to velmi rádi udělají a obě dvě strany mohou být spokojené.

Příště se můžete těšit na další rady a zkušenosti ze světa iPhone marketingu. Zaměřím se na cenu aplikace a jak vydělávat na free aplikacích.

Článek převzat z Robinova blogu...

]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483460 2010-02-02T17:13:18Z 2013-10-08T17:04:59Z Robin Raszka: Aplikace v App Store se neprodávají samy od sebe
Nedivil bych se, kdyby většinu z vás alespoň jednou napadlo, že chtějí vyvinout vlastní aplikaci pro iPhone a vydělat na ní stovky tisíc dolarů či miliony, jako se to povedlo pionýrům tohoto byznysu v začátcích App Store. Sám jsem přemýšlel podobně, ale nikdy jsem myšlenku na vlastní aplikaci nedotáhl. 

Osobně pro mě byl velmi příjemný rozhovor s Robinem a Petrem z Tapmates při natáčení 41. Digitu - hlavně z toho důvodu, že to, co zde zaznělo, mohlo hodně lidem otevřít oči a dostat je do reality. Když se mi ozval Robin, že má připravený text o App Store a marketingu, věděl jsem, že jej chci publikovat. A i když je toto osobní blog, moc rád zde uvedu články, které se týkají mých zájmů a mají zajímavý obsah. Toto je první z nich... Petr Mára

Pokud se vám článek líbí, můžete jej libovolně publikovat na svém blogu, jen zachovejte všechny linky, kompletní text a odkaz na zdroj. 

Robin Raszka: Aplikace v App Store se neprodávají samy od sebe

V rámci vývoje aplikace Cookmate jsem získal mnoho poznatků a informací, které by mě před startem nenapadly. Rád se o své zkušenosti podělím, a proto bych rád odstartoval sérii článků na téma iPhone marketing a App Store.

Nejen protože na českém trhu není mnoho kvalitních zdrojů s praktickými a zajímavými informacemi z této oblasti. Každý den se na celém světě vyvíjí nové aplikace, mnoho začátečníků vývojářů má silně motivující představu o velkých příjmech z App Store aplikace. Až v průběhu zjišťují různá úskalí a často se zdá, že cíl je velmi daleko. Od nápadu na konkrétní aplikaci přes její vývoj a péči o její růst je spousta kroků, které je potřeba poznat a respektovat.

Pokud si myslíte, že nějakou aplikaci vložíte do App Store a za týden si kupujete novou 911, tak jste zatím jen snílek. App Store je naprosto fenomenální projekt a lidem, které tento článek bude zajímat, jej nemá smysl představovat.

Fakta k dnešnímu dni:
  • 140.000+ aplikací, v den spuštění 500 (11. 7. 2008)
  • již přes 3 miliardy stažení • uživatel utratí průměrně $5 měsíčně 
  • přes 125 miliónů uživatelů, kteří můžou platit
  • cca. 700 nových aplikací denně

Pokud budete mít štěstí a kvalitní aplikaci, tak si uživatelé vaší aplikaci koupí a můžete začít přemýšlet o barvě vaší nové 911. Nicméně už ikonkou a prvním dojmem, který trvá cca. 2-3 sekundy si je buď získáte nebo odradíte.

Po zveřejnění a na začátcích prodeje jste v situaci, kdy o vaší appce nikdo neví a nejste ani na viditelných pozicích. Přeskočím vývoj a popíšu variantu prodeje appky mimo App Store.

Před submitem do App Store

Komunita
Je potřeba si budovat komunitu, která vám bude věřit a bude věřit tomu, že právě vaše aplikace stojí za pozornost. Vložením appky do prodeje bez jakéhokoliv buzzu předtím jí automaticky snižujete možnost úspěchu na minimum. Půjdete si koupit nové kalhoty k renomované značce, kde víte, že barva, střih a materiál jsou zaručenou kvalitou?

Pokud se dostanete do fáze, kdy si vaše aplikace uživatelé kupují jen kvůli tomu, že je od vás, tak máte vyhráno — viz. Pastebot od Tapbots (aplikace se prodává především kvůli tomu, jaký brand za ní stojí).

Nástroje které se nám osvědčily při budovnání komunity v iPhone businessu jsou tyto:

Facebook se v iPhone businesse moc nenosí, TOP vývojáři tam buď ani nejsou nebo mají zanedbatelné množství fans, které by mohli oslovit (Tapbots 150 fans). Každopádně doporučuji fanpage založit a zabrat si username, abyste v budoucnu s tímto neměli problémy.

PR a vaše image
Vaším hlavním PR by měla být aplikace samotná. Už při jejím vývoji by jste tedy měli dbát na to, aby design dělal někdo, kdo design dělá — může to být velký hřebík do rakve, když sám programátor kreslí ikonky nebo UI samotné. Svěrte design lidem, kteří se designem zabývají pokud se na to necitíte.

Loren Brichter z atebits (vývojář Tweetie) je dobrá ukázka toho, že i programátor může kreslit, avšak web už mu dělá Tim Van Damme. Tweetie je v podstatě ale hodně easy po stránce UI.

Pro fungování PR je důležité vychytat několik důležitých věcí:

  • zajímavý nápad a precizní zpracování dot-com doména — např. www.coolmate.eu už nevypadá moc dobře, dobrá doména na .com je prostě úplný základ
  • Tip: pokud nemůžete najít volnou doménu pro vaší appku, tak se často používat koncovka “app” za název (např. www.cookmateapp.com).
  • jednoduchý název — nepoužívejte zdvojení písmen, může to způsobovat špatnou komunikaci, vždy je lepší mít jednoduše vyslovitelný label
  • pěkný web — spousta uživatelů bude chodit do App Store právě přes váš web a pokud na první pohled zjistí, že je to lameřina, tak je to v pytli a ani se do App Store nepodívají (pokud neumíte dělat weby a nemáte nikoho kdo by vám trošku cool web udělal, tak můžete použít tuto šablonu od Jonnotie)
  • presskit — na web umístěte presskit volně ke stažení pro novináře (logo, screenshoty, hlavní ikona, wallpapers apod.)
  • screencast — ukázkové video, kde uživateli ukážete jak aplikace reálně funguje je moc dobrý materiál a rozhodně podpoří zájem o aplikaci v mediích

Když máte vše připraveno

Gratuluji! Udělali jste opravdu kus práce a máte šanci vydělat pár babek a možná se vám i vrátí něco víc než náklady investované do vaší appky...... ale pozor! Vhodný čas na zveřejnění aplikace je dalším klíčem k úspěšnému startu. O tomto tématu a dalších však až v dalším článku. Určitě je na co se těšit!

Autor

Robin Raszka — Vé svém garážovém startupu tapmates funguje převážně jako designer uživatelských rozhraní (UI) včetně jeho funkčnosti v praxi. Mimojiné se velmi zajímá o marketing na iPhone trhu a App Store. Je spoluautorem několika komerčních i vlastních iPhone aplikací jako např. Cookmate.
]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483465 2010-01-28T06:24:00Z 2013-10-08T17:04:59Z Víte, proč iPad bude úspěšný?

Při pročítání zpráv na Twitteru a řady komentářů na internetu mi přijde, že jsme se nepoučili. Že vždycky u uvedení nového Apple produktu řešíme zcela irelevantní věci:

iPod nemá FM rádio?
iPhone má jen 2 mpx kameru?
iPad má jen 1024x768? Není 16:9?

Přitom Apple produkty, které udělaly v posledních letech revoluci, měly právě minimum funkcí a byly doslova "tupé" na ovládání. A lidé, kteří je kupují, nezajímá, jaký je uvnitř procesor, grafika, nebo paměť. To jsou přece zcela nepodstatné informace. Je zajímá zcela něco jiného. Co s tou novou hračkou mohou dělat...

Jinak řečeno OBSAH.

A to je klíčová věc včerejšího uvedení iPadu. Nejenom iPad samotný, ale hlavně iBook Store (Prodej elektronických knih - konkurence Amazon Kindle). Zbývající díl do Apple Online Store skládačky. Protože prodávat Bity je mnohem lepší, než prodávat Atomy.. ale ty Atomy si získají místo na titulních stránkách novin a časopisů. Takže se zkuste na iPad podívat znovu bez těch přehnaných očekávání, které jste měli. Ten produkt má přesně vše, co potřebuje. Je to nejlepší nástroj na konzumaci obsahu. Jakéhokoliv. To, na co je iPhone malý, zvládne iPad zcela ideálně. Knihy, web, videa, hry. Absolutně jednoduché ovládání a desítky tisíc aplikací z App Store. Pokud řešíte hardwarovou specifikaci, tak jste zamrzli někde v devadesátých letech minulého století. Dnes nerozhoduje hardware, dnes rozhoduje obsah.

Proto si iPad koupím.. a už teď se na něj těším. A budu zase sledovat, jak se firmy budou snažit koncept iPadu okopírovat a přitom si neuvědomí, o čem je. Není o rozlišení (určitě můžete mít 2x vyšší rozlišení..proč?), velikosti, kameře (opravdu chcete s tímto fotit?), možnosti telefonování atd. Ale o jednoduchosti, přímočarosti a obsahu. Je to zcela zřejmé, všichni to mají léta před očima a stejně to nikdo neumí zkopírovat (Je pravda, že síla značky jako takové se kopíruje špatně).

Tohle není stroj pro geeky, tohle zařízení budoucnosti, které ukazuje, jak budeme s obsahem pracovat. A věřím, že tohle je jen začátek revoluce jménem iPad a že výhledově bude mít především dopad na školství. To je podle mě cílová meta, kam Steve míří a to je oblast, kterou chce se svým iTunes U, Podcast serverem a iPadem změnit... 

Vítejte v budoucnosti podle Apple :)

]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483467 2010-01-19T08:32:44Z 2013-10-08T17:04:59Z David Allen - Aby vše klapalo - vyplatí se investovat?
Davida Allena jako duchovního otce metody Getting Things Done asi není potřeba na tomto blogu představovat - asi většina z vás už o GTD slyšela, nebo se tuto metodu snažila aplikovat do svého života. Zatímco stěžejní kniha GTD (v českém překladu Mít vše hotovo) u nás vyšla nedávno, v USA je tomu již sedm let, kdy se tato kniha objevila na pultech obchodů. A zcela logicky byl David Allen pod tlakem trhu a tím pádem i postaven před zásadní otázku - co napsat teď? Vymýšlet nové postupy okolo GTD? Nebo probrat GTD více do hloubky? S podobnými otázkami jsem k nové Davidově knize Aby vše klapalo přistupoval.

Osobně se přiznám, že po začtení se do prvních stran jsem se začal obávat, zda v podobném duchu je i zbytek knihy. První strany obecného úvodu proč je GTD "nejlepším systémem" na světě nejsou zrovna nejzábavnějším čtením a spíše vám přijde, že čtete hutný text bez zásadního obsahu, než nové a inspirující myšlenky. Jak jistě pochopíte, začátkem jsem se nemohl nechat odradit a musel jsem knihu z principu dočíst.

Když se vrátím k otázce v úvodu - zda se Allen zaměřil na nové postupy nebo spíše probral GTD více do hloubky, tak odpověď je Ano - tzn. zaměřil se na oboje. Novým rozšířením k metodě GTD jsou základy sebeřízení - čili pohled na to, zda jste spíše v situaci hasiče požárů, nebo naopak kapitána, který se primárně zaměřuje na dlouhodobé cíle (tento popis je samozřejmě hodně zjednodušený). Zajímavá myšlenka, knihu na ní nepostavíte, ale rozhodně se jedná o nový obsah, který dříve Allen nepublikoval. 

Zbývající dvě třetiny knihy podle mě přinášejí to nejzásadnější - pohled na GTD z trochu jiné perspektivy, než nabízí Mít vše hotovo. Toto chápu jako hlavní přínos Aby vše klapalo - to, co už znáte, dostanete naservírované v trochu jiné podobě a umožní vám to lépe si prohloubit znalosti GTD. Asi mi po přečtení dáte za pravdu, že především jednotlivé horizonty jsou zde popsány velice dobře a jdou více do detailu, než šla první kniha. Mimochodem, řada uvedených příkladů a materiálů byla doposud používána v Allenových seminářích a po několika letech se tyto informace dostaly i do knihy (Jedná se konkrétně o GTD Mastering Workflow). 

Kniha Aby vše klapalo dále přináší implementaci GTD do firem, resp. nabízí společnostem nové myšlenkové pochody při specifikování cílů a hodnot. De facto stejné postupy, které jste schopni aplikovat na svůj život v rámci GTD, jste schopni aplikovat i na firemní prostředí. Týká se to samozřejmě především horizontů, jejichž definování vám může ujasnit, jaké jsou hodnoty a cíle vaší společnosti a kam směruje.

Můj osobní pohled na knihu je ve finále pozitivní - když se prokoušete začátkem, máte šanci, že se dozvíte řadu nových informací a kniha splní svůj účel. Osobně vám v každém případě doporučuji dočíst nejdříve Mít vše hotovo a zkusit GTD implementovat do svého života a až po čase se zkusit podívat na Aby vše klapalo. Budete mít bezpochyby řadu otázek, které vám kniha zodpoví.

]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483324 2009-12-31T11:08:00Z 2013-10-08T17:04:58Z jaký byl můj rok 2009?
Taky jsem neodolal a zkusil trochu zrekapitulovat minulý rok.. jaký byl? Ale upřímně... co mě naučil? Co mi vzal? A pěkně popořádku od ledna až do prosince...

  • Leden začíná nadějně, zdravotně se vracím do normálu. Po letech sžívání se s kámošem jménem ulcerózní kolitida jsem se stal odborníkem na biologickou léčbu a zároveň poctivým guinea pig. Zvládám si sám píchat injekce do břicha (Humira), podstupuji řadu gastro vyšetření, které mě již nechávají zcela klidným (oproti stavu před pár lety), beru přes dvacet pilulí denně a přesto si ten život obstojně užívám. Největší zážitek byla kombinace léků na tuberkulózu (brány v rámci prevence) s alkoholem (trochou alkoholu) = čtyřdenní kocovina :) #sometimes_life_is_bitch
  • Začal jsem školit GTD (mými testovacími králíky se stali kluci z outbreaku) a navštívil GTD summit v San Francisku. Tuhle návštěvu jsme spojili s cestováním po západním pobřeží Californie. Skvělý zážitek, zvláště když máte tři kufry a chcete je narvat do Mustanga. Californie má krásnou přírodu a celá Highway one stojí za několikadenní roadtrip. Rozhodně až po Santa Barbaru. LA mě nenadchlo, ale příjemným zážitkem pro mě byla večeře s Johnem Vanharou, který je pro mě osobně opravdovým byznysmenem. Takové zaujetí podnikáním jsem u nikoho ještě nezažil. #awesome
  • Pro mě důležitý klient skončil v insolvenci a zapomněl mi uhradit pár faktur, za které bychom mohli několik měsíců cestovat. Alespoň mi po něm zbylo pár krabiček s vitamíny. #fail
  • Dostal jsem možnost moderovat Skype konferenci Modrá kobliha (Díky, Ondřeji!). Byl jsem tak nervózní, že jsem se skoro tři dny nevyspal. Poznal jsem skvělé lidi a zjistil, že při moderování nemá smysl si obsah připravovat moc dopředu. Finální texty dostanete stejně hodinu před začátkem. Poznání s Tiitem Paananenem pro mě bylo důležité z toho důvodu, že jsem oprášil myšlenku skoku z letadla (Tiit je skydiver). #experience 
  • V rámci firmy LOMBARDO se nám podařilo získat zahraniční zakázky #success (Británie, Nizozemí, USA) #crisis?
  • Poprvé v Egyptě, kde jsem si konečně udělal kurz na katamaran / HobbieCat a potápěčskou licenci PADI Open Water. Kamarád Pěkňoch se ale jen tak potopil na nádech do 25 metrů a o dalším směru potápění bylo rozhodnuto. #už_jen_bez_flašky
  • O dva měsíce později se vracíme do Egypta / Dahabu, abychom pod vedením Davida Čani poznali kouzlo freedivingu. Jako lama bez větší přípravy (v podstatě nulová fyzička) se dostanu do 30 metrů a vydržím lehce přes 4 minuty ve statice. Kartička PADI leží kdesi zahrabaná, snažím se ovládnout svou mysl a potápění mám spojené jen s jedním nádechem. #freediving
  • Narazil jsem na video s Umbertem Pellizari, kde se potápí na Maledivách s Mantami. Chci to zažít taky a během pár dnů nacházím cenově dostupný zájezd přes německou cestovku. 
  • Biologická léčba Humira přestává fungovat a mě se bortí svět. Bral jsem pomalu kolitidu jako uzavřenou záležitost a místo toho se po půl roce skvělého zdraví vracím zpátky na začátek. Teda vlastně až do nemocnice, kde dostávám plnou dávku kortikoidů do žíly. Už vím, co to je kanyla a jak se začnete cítit, když se vám doktor nemůže na sedmý pokus trefit jehlou do žíly pod klíční kostí a začne stejně neúspěšně hledat žílu na krku. Kolegyně druhý den se trefila naštěstí napoprvé a já jsem z módu unplugged přešel na plugged #cyborg_style. Tento můj druhý pobyt v nemocnici je pro mě další zkušenost, která mi dává najevo, že každý okamžik je potřeba si maximálně užít. Bohužel ruším výlet do Londýna na GTD workshop :( ale dovolené se nevzdávám. Doktor se netváří úplně nadšeně, ale respektuje moje rozhodnutí a vysvětluje mi rizika dvanáctihodinového letu v kombinaci s mou léčbou. Dostávám sadu injekcí na rozředění krve, které si musím "šlehnout" 30 minut před odletem. Jako zkušený junkie si na letišti na toaletách dávám první dávku a myslím při tom na Trainspoting. Nikdy by mě nenapadlo, že si někdy sám budu dávat injekci. Let na Maledivy jsem přežil a tenhle ráj na zemi v maximální možné míře také užil. Manty jsem nepotkal (zato žraloka a rejnoky), takže mám skvělou záminku, proč se tam vrátit.
  • Po návratu zdravotně nejhorší období, cca 10 kilo dole, vyšší dávky kortikoidů se dát už nedají (nemají efekt) a maximální dávka moc nefunguje :( Vedlejší účinky se začínají projevovat a já se snažím, aby mi depresivními myšlenkami neexplodovala hlava. Světlem na konci tunelu je nová biologická léčba Millenium (Vedolizumab). Čekám cca 5 týdnů, než se do studie dostávám a moc si tohle období neužívám. Není to lehké pro mě, ale hlavně pro Evu, která se na mě musí dívat a nemůže mi pomoci. Minimalizuji schůzky, školení, práci. Hybernace. #temnéobdobí
  • Mám skvělý pocit z GTD přednášky na WebExpu. Investice do kurzů rétoriky přinesla ovoce, při prezentování se cítím víc uvolněný. Užívám si to :)
  • Zazdil jsem asi tři nadějné projekty, na které nebyl čas/chuť. #decisions_making
  • Obě kočky se nám na více než měsíc ztratily, aby se opět vrátily. Každá si svou "dovolenou" užila v jiné době a obě prošly viditelnou redukční dietou. #survivals #lost&found
  • Mám přes 1000 followerů a nevím proč. Proč to dělají? Co po mě chtějí? BTW díky twitteru jsem poznal pár skvělých lidí a snad tenhle trend bude pokračovat i v dalším roce. 
  • Vedolizumab zatím funguje dobře, infúze jednou za měsíc jsou brnkačka, vracím se zpět do formy. #train #breathhold #bulking
  • Spustil jsem Macškolení.cz... protože mě to prostě baví a mám to rád. #apple #mac
  • Na Maledivách se nám podařilo počít dítě, máme za sebou úspěšný první trimestr a podle genetických výsledků je vše v pořádku. V červnu 2010 budu táta. #happy #happy #happy 

Rok 2009 pro mě osobně byl skvělý rok (stejně jako ty předchozí) a hodně mě naučil :) Rozhodně si budu pamatovat, že

  • ... každý okamžik je potřeba si vychutnat - nevíte, jak dlouho potrvá.
  • ... mnohem lépe se vyrovnává se ztrátou peněz než (opětovně) zdraví
  • ... že nemá smysl koukat do budoucnosti s tím druhem myšlení, že až se něco stane, já budu šťastný / bohatý / úspěšný .. to je #bullshit, vše si musíme užít právě teď a nikoliv v budoucnosti.
  • ... je kravina bojovat s vlastním tělem, protože tuhle válku nikdy nemůžete vyhrát. Můžete mu jedině naslouchat a dělat kompromisy. Bojovat můžete s nemocí, ale s vlastním tělem nikoliv.
  • ... že veškerá léčba / úspěch / prohra / vítězství stejně jako doba, jakou vydržíte pod vodou, začíná v hlavě. Naše mysl je ten motor, který ovlivňuje náš život úplně nejvíc a je jenom na nás, jakou sílu jednotlivým okamžikům dáme a jak je prožijeme. 

Jak jsi se měl ty?
]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483333 2009-11-29T11:43:00Z 2013-10-08T17:04:58Z Život & timemanagement - jak se mění jejich pojetí v čase
Level 1 - Newbie
Jste dítě, moc toho nevnímáte a zajímá vás jen spánek a jídlo. A taky zábava. Hrajete si a v hraní chcete strávit většinu svého času (pokud nemáte hlad, nebo nechcete spát). Je vám jedno, kolik stojí vaše oblíbená hračka, stejně jako vás nezajímá pojem budoucnost. Vlastně ani nevíte, co to je. Žijete v přítomném okamžiku. Dost často zažíváte "Flow" pocit, respektive jste často "in the Zone" - jinak řečeno, do hry jste schopni se ponořit tak, že nevnímáte čas ani okolí. Nevíte, co to je timemanagement.

Level 2 - School kid
Už jste součástí společnosti. Někdo vám vysvětlit, co to jsou peníze. Myslíte si, že padají sami z těch plechových krabic v supermarketu. Vaše okolí, rodiče, společnost, spolužáci vám vysvětlují, jak to na světě funguje. Vše, co vám řeknou, berete jako dogma. Už víte, která značka mobilního telefonu je OK a která není OK. Začínáte si zvykat, že pro to, abyste ve své komunitě obstáli, musíte o svůj status bojovat. Chce to značkový hadry, kvalitní mobil, MP3 přehrávač a řadu dalších věcí. Slovo timemanagement pro vás nezní dost cool, nepoužíváte jej.

Level 3 - Experienced user of this world
Už víte vše, co potřebujete. Znáte "pravidla hry" - musíte makat a chodit do práce, abyste měli peníze, který pak můžete vyměnit za nájem, jídlo, drinky, oblečení. Čím větší plat, tím lépe. Nikoho nezajímá, pro koho pracujete, nebo co děláte. Je to prostě osm hodin denně zabitých v "oupenspejsu". Pruda, ale pátky jsou OK, víkendy taky. Když jste s něčím nebo někým nespokojeni, snažíte se změnit své okolí, nepřipouštíte si, že by chyba mohla být uvnitř vás. Bojíte se negativních zkušeností. Jste v pasti, jen si to nechcete přiznat. Když hodně makáte, máte na auto, fajn dovolenou a ještě si zvládnete pořídit moderní hračku - hypotéku. Proč, když jsou v ní všichni okolo vás? Na správu úkolů a schůzek vám stačí papírový diář nebo kalendář v mobilu.

Level 4 - Micromanager
Peníze tečou, máte svůj status. Hrajete hru se svým okolím o to, kdo se má lépe. Je to zábavná hra a můžete ji hrát donekonečna. Škoda, že jednou za čas potkáte člověka, který vede o celou délku a dle vašich měřítek se má lépe. Nákup vymožeností doby vám vždy udělá radost. Bohužel jen na chvíli. Bylo by fajn, kdyby to vydrželo déle, ale co, je řada dalších krámů, co se dají pořídit a díky nim udržovat status. Práce máte nad hlavu, tak zjišťujete, co to ten timemanagement je. Zkoušíte diář od ADK, metodu GTD, ZTD, Action list a další. Funguje to, daří se vám mít svou práci pod kontrolou. Nežijete v přítomném okamžiku. Ale máte dobře naplánovanou dovolenou, nákup většího bytu a své cíle. Vždy když cíle dosáhnete, než se z něj stihnete radovat, už máte před sebou další. Jste pořád v pasti, jen o tom nevíte. Vždyť jste úspěšní.. a o tom ten svět je, nebo ne?

level 5 - Loser & Winner
Máte pocit, že jste svobodní. Finančně se máte dobře, poplatíte vše, co potřebujete a ještě vám něco zůstane na účtě. Připadáte si, že jste winner. Že patříte do té skupiny lidí, kteří se mají dobře a hlavně se mají lépe, než ostatní. Takže logicky vyhráváte. Ve skutečnosti jste závislí na svém okolí - když vás okolí pochválí je vám dobře a chcete ještě a děláte vše pro to, abyste dostali další pochvalu. Když vás okolí kritizuje, máte špatnou náladu. Nejste svobodní, jste závislí na názorech lidí okolo vás. Makáte víc a víc, abyste dostali svůj pravidelný příděl pochvaly, která vás na chvíli uspokojí. Myslíte si, že jste šťastní. Ale jste pořád v pasti. V oblasti timemanagementu se zamýšlíte nad tím, co jste za člověka...

level 6 - Life designer
Zkoušíte si užívat okamžik, ve kterém se právě nacházíte. Chcete zpět zažívat "Flow", který si pamatujete z dětství. Absolutní ponoření se do aktuální činnosti. Už nedřete od rána do večera, ale znáte své tělo a svou mysl. Víte, kdy fungujete efektivně a kdy nemá smysl cokoliv řešit. Hledáte určitou rovnováhu mezi prací, přáteli, rodinou a fyzickou námahou. Už víte, že každá změna potřebuje svůj čas. Dokážete se na věci podívat z odstupu a posoudit je "mimo sebe". V oblasti timemanagementu už neřešíte denní úkoly, ale zaměřujete se na své priority, na své role. Už nechcete pracovat na každém projektu, který vypadá zajímavě. Spíš si vybíráte a ty určené se snažíte udělat pořádně. Na těch 80-90%. Žádný perfekcionismus. Už vás nezajímají cetky, baráky nebo auta. Už nejsou tak důležité. Budujete vztahy. Ne pro peníze, nebo pro ten správný kontakt, ale prostě pro to, že s některými lidmi je vám dobře. Umíte říkat ne a zároveň je vám jedno, co si o vás okolí myslí. Akceptujete negativní zkušenosti jako součást života a jako nejlepší způsob, jak se někam posunout. Úspěch člověka moc kupředu neposune, prohra, strach, neúspěch a překážky jsou tím motorem. 

Znáte pravidla hry a je vám jasné, že to co vidíte, není skutečnost. Je to jen obraz reality, který prošel vaším mozkem a dali jste mu stovky různých nálepek, které ovlivnili i váš názor na skutečnost. Uvědomujete si, že přesně tohle děláte od dětství a snažíte nálepky vyhodit ze svého pohledu, ze své mysli. Vidět skutečnost a ne její modifikaci, její odraz. Jde to pomalu, ale zkoušíte to. 

Chápete okolní společnost - je vám jasné, že spousta lidí stráví život v práci, kterou nesnáší, s partnerem kterého nechce a přitom konzumují zprávy, které nemají s realitou co dělat. Akceptujete tu skutečnost, přestože sami takhle žít nechcete. Víte, že svět je prostě takový a každý si může sám za to, jaký život si nadesignuje. Vy jste life designer. Svůj život si budujete podle sebe. 

... v jakém levelu jsi ty?
]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483336 2009-10-11T14:52:00Z 2013-10-08T17:04:58Z Proč byste měli zkusit freediving
Nádech a pomalý výdech

Ležím na hladině a jednou rukou se držím bóje. Hledím pod sebe a vidím jen modro a sluneční paprsky, které protínají hladinu a končí kdesi v hlubině.

Nádech a pomalý výdech

Mám za sebou tři rozehřívací ponory do 10-ti a 15-ti metrů a jeden ponor po vydechnutí. Jsem připraven na to, abych dolů nakopal třicet metrů. Je poslední den kurzu freedivingu v Dahabu a tuhle hloubku si nechci nechat ujít. Vím, že s kyslíkem, nebude problém. Čtyřminutová statika mi "zaručuje", že bych měl zvládnout dvou minutový ponor bez zásadních problémů. To je 60 metrů tam a zpátky. Není se čeho bát. Problémem mohou být jen uši a vyrovnání tlaku. Po pár dnech potápění dostávají zabrat a já potřebuju, aby ještě chvíli fungovaly tak, jak mají. Od rána jsem vypil přes tři litry vody, což by mělo jejich funkčnost zajistit, nebo alespoň podpořit. Rozhodně to prověřilo funkčnost ledvin. Bezmyšlenkovitě vyrovnám tlak. Pro jistotu. 

Nádech a pomalý výdech

V hlavě si promítám celý ponor - zanoření, kopání, volný pád, otočka a cesta nahoru. Vím do čeho jdu. Těším se, strach necítím, jen vzrušení. Srdce tluče pomaleji a pomaleji. Jsem maximálně uvolněný. Ještě se snažím vcítit do jednotlivých svalů a uvolnit je. Každý zbytečně zatnutý sval spotřebovává kyslík. A ten budu potřebovat.

Nádech a pomalý výdech

Ještě jeden nádech, pak dva silnější výdechy, uvolnění. Poslední nádech do celých plic. Všechno probíhá automaticky a pomalu. Žádné rychlé pohyby, hlavně v klidu. Naplním plíce vzduchem k prasknutí, vyndám šnorchl a zanořím se. Jedno tempo rukama a jsem ve třech metrech. Ploutve už jsou pod vodou a já se do toho můžu pořádně opřít. Šest silných kopů. Neustále vyrovnávám tlak. Nechci se v patnácti metrech otočit, protože mě zastaví bolest dutin. Mám maximálně aerodynamický tvar, koukám před sebe, na lano. Dávám si pozor, abych měl propnuté ruce a neohýbal krk.

Míjím značku deseti metrů, snižuju intenzitu kopání. Teď už mám negativní vztlak. Hlubina mě táhne k sobě. 

Dalších šest kopů a slyším alarm počítače. Dvacet metrů. Už mám dostatečnou rychlost a můžu nechat nohy odpočinout. Ještě si užijou. Padám volným pádem dolů. Vyrovnávám tlak a snažím se maximálně uvolnit. Stres ani adrenalin tady nemá svoje místo. 

Pár vteřin jen sleduju lano podél něhož jedu ke dnu. Druhý alarm. Míjím 28 metrů. Ještě chvíli čekám. Pak se levou rukou chytám lana, pravou rukou máchnu po sebou a otáčím se. Moje plíce mají čtvrtinový objem, břicho mám úplně vtažené dovnitř. Na plících začínám cítit tlak. Tlak čtyř atmosfér. Nade mnou je třicetimetrový sloupec vody, který musím překonat. 

Matně koukám na hodinky a vidím 30,6 metrů. To by mohlo být i sto stop. Asi se usměju, minimálně uvnitř, v hlavě. První, tu jednodušší část mám za sebou. Nedívám se na hladinu. Nechci vidět, co mě čeká. Vím to. Využívám energie z otočky, přitáhnu se levou rukou a začínám kopat. Cítím odpor vody, kterou prorážím. Silný široký kopy. Možná kopu až příliš rychle. Ale zatím tu nechci trávit moc času. 

Po chvíli míjím značku dvaceti metrů. Ještě dvacet, sakra, to není málo. Pořád mám negativní vztlak, takže pokud bych přestal kopat, půjdu zase dolů. Ještě žádný odpočinek. Jedu dál, nahoru. Nemám jinou cestou. 

Deset metrů. Nohy začínají pálit. Naproti sobě vidím Pěkňocha, který tu na mě čeká. Vypadá odpočatě s pohledem kontroluje, zda jsem OK. Trochu se uvolním. Kdyby se teď cokoliv stalo, už se o mě postará. Pomalu spouštím ruce podél těla. Voda mě začíná sama vynášet na hladinu. Plíce se pomalu vrací ke své původní velikosti a já nosem vybírám zbytky vzduchu z masky. Moc mi to nepomáhá, ale Dejv říkal, že vypadá blbě, když se člověk vynořuje a z masky mu lítaj bublinky. Nechci vypadat blbě, jde přece o imidž. Jako kyslíkovej junkie vybírám poslední kuličky vzduchu. Maska drží jako přibitá, nic neuteklo. Zbývají dva metry, to už je za odměnu. Vydechuju a nechávám se tlakem vynést na hladinu.

Chytám se bóje a udělám předpisový vydýchání. Zubím se. Tohle jsem chtěl dokázat a podařilo se. Další zastávka? 33 metrů. 

Proč byste měli zkusit freediving

1. Uvědomíte si svůj dech

Možná si myslíte, že umíte dýchat. Já bych spíš řekl, že vaše tělo umí dýchat a pro vás je to zcela samozřejmá činnost. V rámci freedivingu se ale musíte naučit dýchat vědomě. Musíte cítit vzduch, který vám proudí do plic a musíte zvládnout se rozdýchat tak, abyste pod vodou vydrželi několik minut. Taková příprava před potápěním zabere i několik desítek minut. Díky tomu si také uvědomíte, jak dech ovlivňuje vaše tělo a vaši mysl. Jak se dokážete zpomalit a dostat do uvolněného režimu, kdy vaše tělo pracuje ekonomicky. Každý pohyb je pomalý, bez zbytečného vydání energie. Vyčistíte si hlavu a maximálně se soustředíte na to, co vás čeká. Dýchání ve freedivingu zpravidla vychází z pranayama yogy, což může být další cesta, kam vás freediving zavede. Toto vědomé dýchání využijete i v běžném životě, kdykoliv se budete potřebovat uvolnit, odpočinout, nebo se zbavit stresu. 

2. Poznáte svoje tělo

V rámci zádrže dechu vaše tělo prochází několika fázemi. Ty se projevují stažením krve z končetin ke středu těla, zpomalením tepu a "zaplněním" plic krví (v hloubce), aby nedošlo k jejich zborcení z důvodu tlaku. Tento jev je znám jako "diving reflex" a máme jej v sobě všichni, jen jej stačí objevit. Je úžasné sledovat, jak vaše tělo jako zcela automatická jednotka reaguje na vodu, tlak a zádrž dechu a adaptuje se na prostředí. Stejné procesy probíhají u mořských savců, například u delfínů.

3. Ovládnete svou mysl

Ačkoliv se ani tento sport neobejde bez určité fyzické přípravy, pokud jej chcete dělat naplno, základním předpokladem je naučit se ovládnout svou mysl. Tou řídíte tělo. Krásně je to vidět na statické apnoi. To je disciplína, kdy ležíte na hladině a bez pohybu se snažíte vydržet co nejdéle bez nádechů. První minuta je relax, koncem druhé minuty již začínáte mít potřebu vydechnout (zbavit se CO2, čili vám nechybí kyslík!) a tento tlak vašeho těla ještě sílí v podobě kontrakcí bránice (podobné škytání). Vaše mysl ví, že to jsou vědomé projevy vašeho těla, které se snaží vás donutit vydechnout/nadechnout, ale vy víte, že vydržíte ještě další minuty bez toho, aby se vám cokoliv stalo. Jen to musíte vydržet. V hlavě vám létají myšlenky, vaše tělo sebou cuká a vy se musíte zvládnout koncetrovat a uvolnit. Někdo statice říká mučírna a asi má pravdu. Na druhou stranu je to skvělý test pevné vůle a odhodlání. A i zde platí, že tuto nabitou schopnost využijete ve svém životě nespočetněkrát. 

4. Dostanete se ze své komfortní zóny

Všichni se vědomě snažíme zůstat maximální množství času ve své komfortní zóně. To je ta práce, kterou už umíme a známe, to je domov, kde nás nic nepřekvapí. Je to vyhýbání se zkouškám, stresovým okamžikům a strachu. Ale právě opuštění komfortní zóny vás někam posune. To je to, co vás donutí růst. Když se něčeho bojíte, nebo to nezapadá do vaší komfortní zóny, zkuste to udělat! Skočte z letadla, nebo se na pár minut ponořte pod vodu. Zabojujte se svým tělem. Když to zvládnete, dostaví se ten úžasně silný pocit. Pocit, že žijete!

Poznámka na závěr: Freediving je úžasný a absolutně svobodný sport, který přináší radost tisícům vyznavačů po celém světě. Aby to tak zůstalo, NIKDY jej neprovozujte sami. Potápění na nádech má svá rizika (samba, blackout), která se dají bez větších problémů vyřešit, pokud s sebou máte svého parťáka, který ví, co má dělat. Pokud se potápíte sami, riskujete život svůj (což je jen vaše blbost), ale především svým úrazem ublížíte svým blízkým, rodině a tomuto sportu. Bezpečnost na prvním místě!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483341 2009-04-16T19:33:00Z 2013-10-08T17:04:58Z Jak updatovat iPhone na verzi 3.0 (beta 3) - Mac i PC Pokud máte potřebu zahrávat si se svým iPhonem a chcete otestovat nové funkce, které se oficiálně objeví až za pár měsíců, máte možnost nainstalovat si verzi systému 3.0 již nyní. Jedná se o beta verzi a tak je potřeba s ní nakládat (nemusí fungovat korektně). Za případné poškození vašeho telefonu neberu žádnou odpovědnost :). Osobně jsem tento postup zkusil na iPhone 1. generace (pouze aktivován, bez jailbreaku) a zatím jsem nenarazil na žádný problém.

Ještě jedno upozornění, tento postup nezahrnuje tzv. Jailbreak, takže nebudete mít možnost instalovat další programy přes program Cydia (pouze App Store). Pokud je pro vás Cydia důležitá, hledejte řešení jinde. Pokud vím, jailbreak přes QuickPWN funguje pro tuto verzi firmware pouze na Windows.

1/ Stáhněte si správnou verzi firmware podle vašeho telefonu.
Stažení balík rozbalte - měl by mít koncovku IPSW.

2/ Zjistěte číslo UDID svého telefonu - stačí jej připojit k iTunes, kliknout na záložku Summary a potom jednou kliknout na 'Serial Number'. Následně se zobrazí UDID, a vy jej zkopírujete (nemusíte jej označovat, jen zmáčkněte command-C nebo control-C)

3/ Najděte vývojáře, který váš telefon aktivuje ke svému vývojářskému účtu. Pokud tento krok přeskočíte, váš telefon NEBUDE po instalaci fungovat. Buďto máte vývojáře ve svém okolí, nebo zkuste třeba eBay. Já jsem měl štěstí s tímto prodejcem - http://myworld.ebay.com/adidasboy0/. Pokud budete hledat na eBay, stačí zadat do vyhledávání výrazy "iPhone a UDID".

4/ Po potvrzení, že je váš iPhone aktivován, stačí kliknout v iTunes na tlačítko RESTORE a držet přitom Alt (Mac) nebo Shift (Win). Následně zvolte firmware, který jste stáhli v prvním bodě.

5/ Nechte provést instalaci a následně nahrání aplikací zpět. Může trvat 1-2 hodiny

To je vše.]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483349 2009-04-09T21:41:00Z 2013-10-08T17:04:58Z GTD summit - když potřebujete proniknout do korporátní sféry NEŽ ZAČNETE ČÍST!

Níže uvedený text je zároveň připraven v podobě videa - budu vám vděčný, když se vyjádříte, která podoba je vám příjemnější - raději čtete, nebo posloucháte? Díky!


GTD summit - Petr Mára from petrmara on Vimeo.

HD verze videa
Link na TED
Link na knihu Making it all work

Pokud se vám někdy v následujících letech podaří vydat úspěšnou knihu zabývající se řekněme produktivitou, může to pro vás znamenat vrchol vaší kariéry a na tomto bodu můžete v klidu spočinout a užívat si benefity, která vám tento úspěch přinesl. Máte ovšem další možnosti, jak své podnikání posunout dál. V podobné situaci se bezpochyby ocitl i David Allen před několika lety. Podařilo se mu prorazit s knihou Getting Things Done (GTD), která se pro určitou skupinu lidí stala de facto novým standardem v oblasti produktivity v tomto století. David před těmi osmi lety, kdy vyšla kniha v USA, došel k závěru, že knižní úspěch mu nestačí a šel dál. Založil vlastní společnost, která začala nabízet vedle školení GTD i osobní koučink klientů, diáře, softwarové doplňky a řadu dalších služeb, které se ke GTD vázaly. Ale proč nejít dál? A co je dalším logickým krokem? Udělat z GTD firemní standard. Metodu, která bude fungovat v korporátní Americe jako základ vzdělání a produktivity. A o tom byl GTD summit. Dvoudenní akce, která se konala v polovině března v San Francisku a měla za cíl dát všem najevo, že GTD má větší ambice, než jste si před pár lety mysleli.

Díky vstřícnosti pořadatele jsem měl možnost navštívit akci zdarma a investici snížit na letenku a ubytování (standardní cena byla 2000 dolarů). Summit se konal v hotelu Intercontinental a již od prvního okamžiku bylo zřejmé, že se jedná o absolutně profesionální akci. Nepamatuji si jediný moment, kdy bych měl pocit, že pořadatel něco opomenul, nebo nezvládl. Akce probíhala ve třech patrech, přičemž návštěvník měl možnost vidět řadu panelových diskuzí (probíhaly až tři najednou), jít shlédnout cca hodinová školení na téma GTD, diskutovat s vystavovateli (např. Evernote, MindJet, Omni a další), zakousnout nějakou lahůdku nebo začít diskutovat s některým dalším návštěvníkem. Těch mohlo být odhadem až 300, převážně z USA, Evropa byla zastoupena především blogery nebo lidmi přímo z oboru (školitelé).

Akce byla zahájena úvodní řečí Allena, přičemž první den se jednalo spíše o vtipný úvod, který doplňoval svými otázkami Guy Kawasaki. Druhý den se David Allen zaměřil především na představení své knihy Making it All Work a popsal GTD jako metodiku.Následující diskusní panely se pak zabývaly otázkami jako je "Stává se GTD standardem ve firmách?", "GTD jako řešení pro vůdčí osobnosti", "Produktivita a webové služby" atd. V těchto diskuzích se dala nalézt řada zajímavých myšlenek které bohužel nebyly dostatečně rozvedeny. Přiznám se, že nejsem fanouškem panelů a raději dávám přednost samostatným prezentacím, kdy jeden člověk má 20 minut na rozvinutí vlastní myšlenky, než diskuzi 8 představitelů nad jediným tématem. Každý z nich dostane bohužel příliš málo času na to, aby se rozhovořil. Z celá diskuze je nakonec shluk zajímavých myšlenek, ale spíše v podobě "jednohubek" - osobně preferuji rozebrat jednu myšlenku do hloubky. Tuto výhradu mám k panelům obecně a ani na GTD summitu jsem svůj pohled nezměnil. Z mého pohledu pak byla zajímavější diskuze s kouči zaměřená přímo na aplikování metod GTD v praxi.

Návštěva GTD summitu mi pomohla ujasnit si:

1/ Jaký byznys David Allen dělá. Je úžasné sledovat, jak na základě knihy o produktivitě jste schopni postavit konzultační společnost a snažit se posunout hranice dál a udělat ze své metody standard. Výhodou GTD je to, že na pochopení je metoda jako taková velice jednoduchá, ale má zásadní problém = je nutné změnit řadu návyků. A to je těžké. Z toho vyplývá, že jako školitel máte do budoucna nekončící přísun klientů - lidé si přečtou knihu, líbí se jim, ale potřebují dostat se do vyššího levelu a v tom jim pomůže kouč. V tomto směru Allenova společnost aktuálně řeší certifikaci školitelů mimo USA a navíc připravují e-learning kurz GTD (měl by být spuštěn v dubnu).

2/ Že GTD jako metoda je v podstatě vyčerpaná. Chci tím říci, že to, co Allen napsal před osmi lety, již pravděpodobně nepřekoná. Základní myšlenka je daná a nová kniha v podstatě jen přejmenovala některé pojmy z první a vrhla na ně světlo z jiného úhlu, ale nejedná se o zásadní změnu. Nemyslím si, že Allen vydá třetí knihu (respektive čtvrtou, pokud počítáme Ready for Anything) o GTD a pokud ano, bude se muset jednat o posun někam jinam - např. začít řešit aplikaci GTD v rámci firem a pracovních týmů (což může mít mimochodem velice zajímavé a možná, že GTD summit je určitým testem této oblasti).

3/ Že pokud chcete dělat byznys ve firemní sféře (alespoň v USA), musíte být absolutní profíci. A to Allen touto akcí ukázal. Dokázal ji "prodat" svým vstřícným přístupem, hladkým průběhem i skvělým jídlem. GTD summit měl lidem ukázat, že Davidova společnost má na to, být jejich partnerem pro oblast produktivity.

4/ Že diskuzní panely nejsou tak dobré, jako přednášky. Tečka.

5/ Že GTD summit byl zatraceně drahá akce. Pokud bych jel na tuto akci s tím, že se dozvím více o GTD, asi bych zklamaný. Jednodenní GTD školení v USA pořídíte do 1000 dolarů a dostanete intenzivních 8 hodin. Vzhledem k tomu, že se produktivitou nějakou dobu zabývá, nedozvěděl jsem se příliš nového. Bylo zajímavé vidět, jak školí GTD profíci a jak panelisté přinášejí zajímavé myšlenky, ale zcela upřímně, obsah není schopen dosáhnout úrovně konference TED (tam je sice cena o něco vyšší, ale osobně vnímám mnohem vyšší hodnotu).

Vstupenka 2000 dolarů vám dá pocit, že patříte do určité skupiny lidí, že máte možnost být součástí určité komunity, která si udělala dva velice pěkné dny v San Francisku, aby se účastníci poznali, popovídali si a poslechli si pár zajímavých diskuzí. Proč ne, v kontextu toho, kam se Allen se svou společností chce posunout, to dává smysl. Nedává to smysl, pokud jedete na GTD summit, abyste se GTD naučili, nebo se v něm zlepšili. O tom tato akce opravdu nebyla.

GTD není jenom metoda, která vám ušetří moře času a pomůže vám určit vaše cíle. Je to také byznys s velkým potenciálem. Sám jsem hodně zvědavý, jak se podaří Allenovi prosadit GTD jako standard ve firmách.]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483356 2009-03-06T16:53:00Z 2013-10-08T17:04:58Z GTD summit - silná dávka timemanagementu ve třech dnech!

Jak jste mohli zaregistrovat z mých twitter updatů, od středy do pátku (11. až 13. března) se v San Francisku koná GTD Summit, který jsem se rozhodl navštívit. Metoda Getting Things Done si získala celosvětovou popularitu a tato akce dokazuje, že se nejedná jen o řešení pro pár geeků, ale o metodiku, kterou lze aplikovat v rámci firem a korporací a zlepšit tak efektivitu zaměstnanců.

I toto je jedna z oblastí, na kterou se summit zaměří. V plánu je vystoupení lidí z oboru (David Allen, jak jinak; můj oblíbený Guy Kawasaki) a řada panelových diskuzí, kterých se zúčastní novináři, podnikatelé (Web 2.0 oblast, vývojáři GTD aplikací), ale i zástupci korporací. Tato akce nabídne i možnost seznámení se školiteli a kouči GTD metodiky z Allenovi společnosti a prostor na diskuzi s vývojáři GTD programů (Omni, MindJet, Nozbe a další). A v neposlední řadě lze očekávat seznámení s lidmi z oboru, pro které je Getting Things Done přeci jenom něco více.

Celá akce vzniká i na podporu nově vydané knihy Making it All Work, která je již pár týdnů k dostání (pokud plánujete nákup, určitě si nejdříve přečtěte první knihu, na kterou navazuje, bude pro vás obsah nové knihy lépe pochopitelný). Osobně od celé akce očekávám možnost potkat se s Allenem a lidmi, kteří GTD již několik let školí - sám tuto metodiku školím a zajímá mě, jak postupují ti, kteří jsou přímo u zdroje. Nemluvě o získání nových informací, zkušeností a především rozdílných pohledů na využití GTD. Především aplikování Getting Things Done ve firmách je oblast, která by měla na summitu zaznít a tu osobně vnímám jako důležitý prvek celé akce. Sledovat lidi okolo mě a jejich využití této metody je vždy skvělá zkušenost, neboť mi to dává možnost podívat se na využití GTD z jiného úhlu. A i o tom by měla být tato akce.

Zážitky se budu snažit následně shrnout na blogu, pro aktuálnější informace přímo z akce sledujte můj twitter.]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483358 2009-03-04T23:41:00Z 2013-10-08T17:04:58Z Jak stáhnout knihy pro Kindle mimo USA Jak jste si možná všimli, Amazon začal vedle Kindle 2 (ebook readeru) i aplikaci pro iPhone, díky které můžete číst knihy nabízené na amazon.com přímo v telefonu. Problém je, že nabídka je určena pouze US občanům a restrikce nedovolují knihy stahovat a kupovat nám, kteří žijeme mimo USA. Naštěstí existuje jednoduché řešení, které jsem nyní otestoval a funguje. Postup je následující:

1/ Zařiďte si na amazon.com účet se svou českou kartou (pokud nemáte)
2/ kupte si tzv. amazon gift card a nechte si ji poslat na email (třeba na 10 dolarů)
3/ založte si nový amazon účet, ale nezadávejte žádnou kartu a jako adresu použijte existují adresu v USA (a zvolte u ní 1-click shopping!)
4/ k tomuto účtu přiřaďte gift card, kterou jste koupili v bodě 2 - tím účet nabijete dolary a přitom nezadáte českou kartu
5/ pod tímto druhým účtem se zalogujte na iPhonu
6/ nakupte online knihy a čtěte v telefonu

...to je vše, přátelé!

Poznámka: Tento způsob bohužel nefunguje pro nákup hudby (kdysi fungovalo, nyní už ne). Je možné, že Amazon časem omezí možnost nákupu knih přes dárkové certifikáty. A poslední věc, zatím se mi nepodařilo pro Kindle koupit časopis, ale nikoliv protože jsem mimo USA, ale zjevně je nějaký problém v synchronizaci iphone-amazon (pravděpodobně dočasný bug?)]]>
Petr Mára
tag:blog.petrmara.com,2013:Post/483368 2009-03-02T17:01:00Z 2013-10-08T17:04:58Z Modrá Session - můj pohled z druhé strany V druhé půli února se v holešovické LaFabrice konala konference Modrá Session (gen. partnerem byla společnost Skype), která pro mě osobně měla důležitý význam. Jednalo se o sérii čtyř přednášek lidí, kteří pracují ve firmě Skype a chtěli se s návštěvníky podělit o své vize a výhledy do budoucna. Primárním úkolem tak bylo seznámit českou IT komunitu s vizí společnosti a získat cennou zpětnou vazbu. Upřímně řečeno, nešlo o představení produktu jako takového (je tu někdo, kdo nezná Skype? Dost bych se divil...), ale spíše o zahájení komunikace, představení konkrétních lidí a zaměření se spíše na to, kam firma směřuje a jak například vnímá VoIP.

Sten Tamkivi

Pro mě osobně to byl zcela nový pohled na věc, protože tentokrát jsem neměl možnost sedět a v klidu sledovat přednášky, ale dostal jsem nabídku celou akci moderovat a stát tak na pomyslné druhé straně barikády, což pro mě byla ohromná zkušenost vykoupená několika lehce stresovými dny, kdy jsem se na novou roli připravoval. Naštěstí vše dopadlo dobře, nikomu jsem nezkomolil jméno, nepřiřadil jinou pozici nebo nezakopl o jeden z nastražených kabelů na pódiu. V tomto směru patří z mé strany velký dík všem, kteří si na mě vsadili a tuhle šanci mi dali.

Tiit Paananen

Tato nová role měla i tu výhodu, že jsem měl možnost lépe poznat řečníky v několika hodinách před samotnou akcí osobně. Podobná setkání jsou vždy příjemná v tom, že máte možnost člověka zastupující určitou funkci/roli poznat v přátelském hovoru, abyste jej o chvíli později zažili jako profíka na pódiu. A zpravidla zjistíte, že lidé na vysokých postech zpravidla nemají potřebu "kecat" vám do vaší práce a řídit okolí. Znají své povinnosti, vědí co se od nich očekává a stejně
tak vědí, jaká je vaše úloha. Praxe a zkušenosti jim dávají nadhled, který vám zajistí hladkou spolupráci. A v duchu otevřenosti se nesla jak samotná diskuze mezi námi, tak i ven k návštěvníkům. To je mimochodem další věc, která se mi na Modré Session líbila - uvolněná atmosféra, kdy jste jako návštěvník akce mohl hovořit se zajímavými lidmi a přitom popíjet na baru oblíbený rum.

Dan Berg

Hlavními řečníky byl jednak Philippe Bernard (General Manager Skype Prague), který celou konferenci uvedl a dále Tiit Paananen (Head of QA), Dan Berg (Chief Technical Officer) a Sten Tamkivi (Skype Evangelist). Tiit je znám jako parašutista a milovník adrenalinu a tato témata se objevila i v jeho prezentaci, kde se snažil dát dohromady své zkušenosti ze sportu se svou prací (to ovšem mohl být i menší šok pro ty návštěvníky, kteří očekávali trochu jiný obsah). Dan se zaměřil na kontroverzní téma - jeho přednáška měla název VoIP is dead a hovořil především o tom, že hlas (voice) je pouze jednou z částí komunikace a že budoucnost bude spíše patřit videu a všudypřítomnému softwarovému řešení - Skype. V tomto bodu navázal i Sten, který se ve své přednášce zaměřil právě na budoucnost, která by dle jeho slov měla být o všudypřítomné komunikaci a softwarovém řešení, které bude nabízet více forem komunikace (audio, video).

Modrá Session se mi líbila, i když můj názor může být hodně ovlivněn tím, že jsem se ní tak trochu podílel :). Ovšem nešlo jen o samotné přednášky, ale i o možnost poznat řadu lidí posléze na baru. Osobně jsem rád, že Modrá Session byla v tomto směru spíše pohodovou konferencí, než strojeným setkáním. Byl to příjemný večer!]]>
Petr Mára