Pokud vás ještě nepřestala bavit moje bitva s větrnými mlýny (média a obecné, zažité pravdy) a zároveň vás zajímá, jak pokračuje můj stravovací experiment po dvou letech, mám pro vás rychlý update.
Naposledy jsem psal začátkem roku, kdy se mi podařilo kompletně z léčby vyřadit kortikosteroidy, imunosupresiva a biologickou léčbu. Tento stav se naštěstí nezměnil a já jsem po celou dobu zůstal v remisi bez potřeby navštívit nemocnici nebo vracet jakýkoliv z výše uvedených léků do mého života. Co se stravování týče, držím se stále Paleo / Lowcarb experimentu a tuky stále tvoří hlavní složku toho, co jím. I přesto, že činí cca 60-70 procent příjmu energie, neomezuji se v jídle, tak váha zůstává na 80 Kg / podkožní tuk kolem 10 %, když chci s váhou jít nahoru, potřebuji zvýšit příjem sacharidů. To vede k tomu, že jednak vystoupím z ketózy a metabolismu začne preferovat glukózu jako primární palivo, jednak se dostávám do situace, kdy v průběhu dne cítím výkyvy hladu (reakce inzulínu na přijaté cukry) a dochází k neustálé potřebě jíst něco sladkého. A to mi absolutně nevyhovuje z pohledu toho, jak se cítím.
Zajímavé je, že to, co jsem bral primárně jako extrémní způsob stravování, který dodržuji proto, abych se uzdravil, ale vnitřně mi to spíše připadalo jako omezení, dnes cítím obráceně. Strava, která má hodně tuků (těch správných tuků), normální porci bílkovin (takže se nepřejídáte masem) a minimum sacharidů (cca 50 gramů, především zelenina, lesní plody, trochu ovoce), mi sedí úplně nejlépe.
A protože obecná představa je, že Paleo = jíst syrové maso a chovat se jako pračlověk a Lowcarb = překyselení organizmu a pravděpodobně brzké úmrtí, protože přece tělu nedávám dostatek energie z cukrů, rozhodl jsem se společně s Jirkou Zemanem na toto téma natočit společný podcast a trochu vysvětlit, kde je rozdíl mezi Paleo a Lowcarb a jaké nesmysly občas na toto téma můžete slyšet.
A ještě pár detailů k posledním šesti měsícům:
- Nebylo potřeba zvyšovat dávku léků
- Celou dobu jsem v remisi, tzn. nemoc nepropukla
- Zkoušel jsem projít několika situacemi, které v historii zahájily relaps a zhoršení - cestování bylo jedním z těch faktorů, který mi zrovna nepomáhal, časový posun, jiná strava a podobně - naštěstí jsem přežil návštěvu jak USA, tak především Egypta (tohle pro mě vždy znamenalo začátek relapsu) a snad stejně přežiji i Indii a Egypt v září)
- Pomalu zkouším sport - i fyzická zátěž je prvek, který historicky pro mě znamenal zhoršení (fyzický stres) - test v ringu dopadl dobře :) a stejně tak první pokus jít si zaběhat.
- Zdravotní prohlídka skládající se z cca sedmi vyšetření také dopadla dobře a já u leteckého lékaře získal povolení vyskočit z letadla. Už jen protnout volný čas se správným počasím. Uvidíme, jak hladina stresu před výskokem zamává s mým zdravím.
Pokud jsem se něčemu za ty dva roky naučil, je doopravdy klíčové najít, co z hlediska jídla vyhovuje mému tělu (což se může lišit pro každého z nás) a toho se držet. Z mého pohledu také věřím tomu, že z hlediska váhy a hubnutí hraje větší roli to, co jíte, než to, jak moc se hýbete.