Život & timemanagement - jak se mění jejich pojetí v čase

Level 1 - Newbie
Jste dítě, moc toho nevnímáte a zajímá vás jen spánek a jídlo. A taky zábava. Hrajete si a v hraní chcete strávit většinu svého času (pokud nemáte hlad, nebo nechcete spát). Je vám jedno, kolik stojí vaše oblíbená hračka, stejně jako vás nezajímá pojem budoucnost. Vlastně ani nevíte, co to je. Žijete v přítomném okamžiku. Dost často zažíváte "Flow" pocit, respektive jste často "in the Zone" - jinak řečeno, do hry jste schopni se ponořit tak, že nevnímáte čas ani okolí. Nevíte, co to je timemanagement.

Level 2 - School kid
Už jste součástí společnosti. Někdo vám vysvětlit, co to jsou peníze. Myslíte si, že padají sami z těch plechových krabic v supermarketu. Vaše okolí, rodiče, společnost, spolužáci vám vysvětlují, jak to na světě funguje. Vše, co vám řeknou, berete jako dogma. Už víte, která značka mobilního telefonu je OK a která není OK. Začínáte si zvykat, že pro to, abyste ve své komunitě obstáli, musíte o svůj status bojovat. Chce to značkový hadry, kvalitní mobil, MP3 přehrávač a řadu dalších věcí. Slovo timemanagement pro vás nezní dost cool, nepoužíváte jej.

Level 3 - Experienced user of this world
Už víte vše, co potřebujete. Znáte "pravidla hry" - musíte makat a chodit do práce, abyste měli peníze, který pak můžete vyměnit za nájem, jídlo, drinky, oblečení. Čím větší plat, tím lépe. Nikoho nezajímá, pro koho pracujete, nebo co děláte. Je to prostě osm hodin denně zabitých v "oupenspejsu". Pruda, ale pátky jsou OK, víkendy taky. Když jste s něčím nebo někým nespokojeni, snažíte se změnit své okolí, nepřipouštíte si, že by chyba mohla být uvnitř vás. Bojíte se negativních zkušeností. Jste v pasti, jen si to nechcete přiznat. Když hodně makáte, máte na auto, fajn dovolenou a ještě si zvládnete pořídit moderní hračku - hypotéku. Proč, když jsou v ní všichni okolo vás? Na správu úkolů a schůzek vám stačí papírový diář nebo kalendář v mobilu.

Level 4 - Micromanager
Peníze tečou, máte svůj status. Hrajete hru se svým okolím o to, kdo se má lépe. Je to zábavná hra a můžete ji hrát donekonečna. Škoda, že jednou za čas potkáte člověka, který vede o celou délku a dle vašich měřítek se má lépe. Nákup vymožeností doby vám vždy udělá radost. Bohužel jen na chvíli. Bylo by fajn, kdyby to vydrželo déle, ale co, je řada dalších krámů, co se dají pořídit a díky nim udržovat status. Práce máte nad hlavu, tak zjišťujete, co to ten timemanagement je. Zkoušíte diář od ADK, metodu GTD, ZTD, Action list a další. Funguje to, daří se vám mít svou práci pod kontrolou. Nežijete v přítomném okamžiku. Ale máte dobře naplánovanou dovolenou, nákup většího bytu a své cíle. Vždy když cíle dosáhnete, než se z něj stihnete radovat, už máte před sebou další. Jste pořád v pasti, jen o tom nevíte. Vždyť jste úspěšní.. a o tom ten svět je, nebo ne?

level 5 - Loser & Winner
Máte pocit, že jste svobodní. Finančně se máte dobře, poplatíte vše, co potřebujete a ještě vám něco zůstane na účtě. Připadáte si, že jste winner. Že patříte do té skupiny lidí, kteří se mají dobře a hlavně se mají lépe, než ostatní. Takže logicky vyhráváte. Ve skutečnosti jste závislí na svém okolí - když vás okolí pochválí je vám dobře a chcete ještě a děláte vše pro to, abyste dostali další pochvalu. Když vás okolí kritizuje, máte špatnou náladu. Nejste svobodní, jste závislí na názorech lidí okolo vás. Makáte víc a víc, abyste dostali svůj pravidelný příděl pochvaly, která vás na chvíli uspokojí. Myslíte si, že jste šťastní. Ale jste pořád v pasti. V oblasti timemanagementu se zamýšlíte nad tím, co jste za člověka...

level 6 - Life designer
Zkoušíte si užívat okamžik, ve kterém se právě nacházíte. Chcete zpět zažívat "Flow", který si pamatujete z dětství. Absolutní ponoření se do aktuální činnosti. Už nedřete od rána do večera, ale znáte své tělo a svou mysl. Víte, kdy fungujete efektivně a kdy nemá smysl cokoliv řešit. Hledáte určitou rovnováhu mezi prací, přáteli, rodinou a fyzickou námahou. Už víte, že každá změna potřebuje svůj čas. Dokážete se na věci podívat z odstupu a posoudit je "mimo sebe". V oblasti timemanagementu už neřešíte denní úkoly, ale zaměřujete se na své priority, na své role. Už nechcete pracovat na každém projektu, který vypadá zajímavě. Spíš si vybíráte a ty určené se snažíte udělat pořádně. Na těch 80-90%. Žádný perfekcionismus. Už vás nezajímají cetky, baráky nebo auta. Už nejsou tak důležité. Budujete vztahy. Ne pro peníze, nebo pro ten správný kontakt, ale prostě pro to, že s některými lidmi je vám dobře. Umíte říkat ne a zároveň je vám jedno, co si o vás okolí myslí. Akceptujete negativní zkušenosti jako součást života a jako nejlepší způsob, jak se někam posunout. Úspěch člověka moc kupředu neposune, prohra, strach, neúspěch a překážky jsou tím motorem. 

Znáte pravidla hry a je vám jasné, že to co vidíte, není skutečnost. Je to jen obraz reality, který prošel vaším mozkem a dali jste mu stovky různých nálepek, které ovlivnili i váš názor na skutečnost. Uvědomujete si, že přesně tohle děláte od dětství a snažíte nálepky vyhodit ze svého pohledu, ze své mysli. Vidět skutečnost a ne její modifikaci, její odraz. Jde to pomalu, ale zkoušíte to. 

Chápete okolní společnost - je vám jasné, že spousta lidí stráví život v práci, kterou nesnáší, s partnerem kterého nechce a přitom konzumují zprávy, které nemají s realitou co dělat. Akceptujete tu skutečnost, přestože sami takhle žít nechcete. Víte, že svět je prostě takový a každý si může sám za to, jaký život si nadesignuje. Vy jste life designer. Svůj život si budujete podle sebe. 

... v jakém levelu jsi ty?
15 responses
Zrejme jsem asi nedosahl te posledni urovne, protoze se mi tvoje Ferrisovske pojeti levelu 6 moc nezamlouva. Respektive ta jeho cast o delani projektu na 80-90%.

Nejvetsi radost z prace mi totiz prinaseji projekty, ktere muzu delat naplno, poradne. Perfekcionismus, ktery si clovek muze dovolit prave z tech duvodu, ktere popisujes - nedelat na kazdem trochu zajimavem projektu, nejit jen po penezich a kontaktech.

Clovek prece potrebuje alespon neco delat naplno, neco, co za nim zustava a naplnuje ho, ne? Ferris to hleda v uceni a mimo praci, ty zrejme v osobnich vztazich se svymi blizkymi. Jsem naivni, kdyz si myslim, ze to najdu v pracovnich projektech a ze se mi presto podari nepropadnou workoholismu a zazivat to ostatni, co v sestem levelu popisujes?

Jinak vyborny clanek, dekuji za nej!

Zajímavý post, ale nechává mne trochu v rozpacích. V podobných, jaké jsem zažil třebas u Deseti obrazů krocení býka. Na jednu stranu je pěkné mít před sebou načrtnutou možnou cestu... a na druhou stranu mi ty levely připadají zavádějící. Jako by z toho podvědomě dělaly soutěž. Tentokrát ne o peníze nebo kontakty... ale o osvícení ;-)

(Nerad bych, aby to vyznělo jako kritika, je to jen vyjádření nejistoty a rozporuplných pocitů.)

Diky za komentar, pro me osobne je klicove delat zajimave veci, do nich se ponorit, propadnout jim, naucit se je. Uzivat si to. At je to zajimavy projekt, vztahy, sport, nebo inspirujici knizka. Proste zit v pritomnosti. Plus me bavi zazivat strach jako formu sebepoznani.

Ale perfekcionismus me desi. Znam ten pocit, kdyz se clovek snazi neco neustale zlepsovat, az zapomene na zaklad/jadro projektu a resi detaily, ktere uz nic neprinaseji. Pokud je to ta cast zivota, ktera prinasi maximalni uspokojeni (clovek si ladi vlastni projekt k dokonalosti), pak je to asi v poradku, pokud je to jenom vlastni posedlost, tak je to spatne.

Abych byl jeste trochu konkretnejsi - pokud pripravujes spusteni projektu a jsi perfekcionista, bude ti trvat 3x dele je spustit, nez kdyz pripravis 80% , pustis jej mezi lidi a cekas na feedback a pritom dal pokracujes. Druha cesta je podle me spravna, prvni nikoliv. Pritom u druhe cesty muzes "delat naplno".

Druha moje zkusenost je, clovek musi umet z toho vlaku jednou za cas vyskocit a prepnout (v hlave), jinak se stane opravdu workoholikem a to je taky spatne :) Rovnovaha je klic. Tim, ze se z jedne prace vytrhnu a zacnu delat neco jineho, tak jsem schopen se na svou praci podivat z nadhledu a nalezt nove myslenky…

Můj komentář se netýká přímo článku, ale určitým způsobem do problematiky zasahuje.

Poslední dobou stále častěji se setkávám s názorem, že kdo není freelancer a pracuje někde pravidelně 8 hodin denně tak je nešťastný a svou práci nenávidí nebo není dost cool či co. Což je podle mě dosti zcestný názor. Za prvé holt každý nemůže pracovat sám na sebe, existují spousta sektorů, které prostě fungovat musí (školství, zdravotnictví, bezpečnost a spousta dalších...). Za další znám spoustu lidí, kteří právě pracují v nějaké společnosti či instituci 8 hodin denně, svou práci mají rádi a nevidí to jako nutné zlo. Jsou to lidé z IT, ale i jiných oborů a v určitém slova smyslu vidí také ve své profesi "poslání" či jim dává smysl. Další skupinou jsou lidé, pro které práce není životní cíl, ale pouze součást života. Mají jiné hodnoty např. rodinu.

Pro mě osobně je větší frajer lékař či hasič (než člověk co vytvoří bezva cool aplikaci nebo službu), který dokáže zachránit život malému dítěti, v práci tráví 12, ale i více hodin denně, je za to mizerně ohodnocen, ale bez něj by tu spousta dalších lidí nebyla. A to se sám pohybuju v IT.

Proto si myslím, že některým lidem občas chybí trošku pokory a nadhledu. Toto není Petře myšleno přímo na tebe, z tebe tento pocit opravdu nemám, ale myslím to obecně, protože jak jsem již psal stále častěji čtu články či názory některých jedinců, kterým toto asi nedochází nebo chcou být dostatečně in nebo nevím..:-)

@satai ty levely jsou urcite zavadejici.. resp. jsou psany z hodne osobniho pohledu a verim, ze kazdy z nas ma jine urovne, jinou zkusenost a nekterymi levely vubec neprojde. Stejne tak si nemyslim, ze by clovek mohl byt jen v jednom levelu, spise se prolinaji a postupne prevlada jeden nad druhym. Stejne tak mozna existuji levely 7, 8 a 9, jen jsem se zatim tak daleko myslenkove nedostal :) ... treba je doplnim za 20 let.
@toncek Mas pravdu, pokud clovek najde zamestnani, ktere mu vyhovuje a naplnuje, tak dobre pro nej stejne jako pro jeho nadrizeneho. Ma cesta je v tomhle smeru uplne jina a zamestnan jsem nikdy nebyl. Podnikani je pro me forma svobody, ale dokazi si predstavit, ze bych zamestnan byl, pokud by to pro me nebylo omezeni a byla by to zajimava prace.

V clanku jsem narazel na lidi, kteri v prvni rade resi penize a pak az to, co budou delat. Ale abych si nelhal do kapsy, muj pohled je v tuto chvili takovy, protoze napr. nemam na sobe zavisleho dalsiho cloveka - dite. A dokazu si predstavit, ze tahle zkusenost dokaze zmenit pohled na vec…

Zajímavé shrnutí levlů. Jsem někde na trojce, ale pěkná by byla ta pětka, jenom trochu upravit. Ta šestka se mi už tolik nezamlouvá. :D :D
Má životní cesta se těm levelům moc nepodobá, i když nějaké analogie by se tam jistě našly.
Jen chci vyzdvihnout tyto věty, které mě zaujaly nejvíce a myslím, že jsou výrazem poznání v důsledku poctivého (a někdy asi bolestného) hledání. Jednoduše: "Co je v životě opravdu důležité?"
"Budujete vztahy. Ne pro peníze, nebo pro ten správný kontakt, ale prostě pro to, že s některými lidmi je vám dobře. Umíte říkat ne a zároveň je vám jedno, co si o vás okolí myslí. Akceptujete negativní zkušenosti jako součást života a jako nejlepší způsob, jak se někam posunout. Úspěch člověka moc kupředu neposune, prohra, strach, neúspěch a překážky jsou tím motorem."
Osobně si myslím a z praxe vyzkoušeno, že těch 80-90% stačí na naprostou většinu toho co dělám. Jó kde jsou ty doby, kdy člověk jel na 110% a stejně se mu to zdálo málo. Naštěstí jsou už pryč. Asi to hodně zavysí na věku a spíš něž na věku si osobně myslím, že je to hodně o "duchovním levelu". No nemám k tomu dál co napsat, protože bych vesměs opakoval to co jsi už napsal. Takže snad jenom na závěr, takové "optimistické moudro": "Nic neočekávej a počítej jenom s tím nejlepším!"
Velmi zaujimave. Skoro pocas celeho clanku som mal pocit, ze popisujes moj zivot, akurat mam pocit ze niektore casti som v zivote preskocil. Kazdopadne zmyslame asi dost podobne. Sestka by vo vacsine zodpovedala i ked sice drem od rana do vecera, ale iba na tom co ma bavi takze tazko hovorit o "dreni". Je to super ked si clovek najde to co ho bavi a naplnuje. Doprial by som to kazdemu. Niekto ma stastie skor, iny neskor a niekto nikdy. Mame stastie, vazme si to!
Super clanok. Drzim palce nech to takto ide dalej.
Hezký článek. Osobně mám poslední dobou pocit (a nikoliv depresivní - prostě pocit), že je zcela šumák zda jsi na tom nebo na tom levelu. Protože ať už si život užiješ v přítomném okamžiku, nebo ho strávíš zavalen prací a mizernými cetkami, tak na konci zemřeš.. a v konečném důsledku bude úplně jedno kam ses dostal (čímž nechci nikoho od ničeho odrazovat)..
Já jsem asi divnej, z 1 jsem skočil rovnou na 6 ;-)
Abych tak nemachroval, občas se mi za jeden den vystřídají všechny levely ;-)
Fajn článek, fakt.
3 visitors upvoted this post.